Básník, prozaik, překladatel, vydavatel, redaktor, archivář a zakladatel české folkloristiky – nauky o lidové tvorbě a lidové kultuře. Přední představitel obrozeneckého romantismu spolu s Karlem Hynkem Máchou a Josefem Kajetánem Tylem.
Původním jménem Karel Erben se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně do rodiny řemeslníka a také podkrkonošského písmáka. Jeho rodiče sice měli dětí devět, ale dospělého věku se dočkal pouze Karel a jeho mladší sestra Josefka. Od dětství byl však nemocný, trápila jej vleklá choroba plicní, často stonal, a kromě toho měl poměrně špatnou výslovnost. Zato byl obdařen hudebním nadáním. Absolvoval gymnázium v Hradci Králové a již na studiích si přivydělával vyučováním hudby.
Po střední škole se dostal do Prahy, kde studoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově. Zde se seznámil s Karlem Hynkem Máchou a také s Františkem Palackým, s nímž později spolupracoval. Již v době studií mu vycházely básně v českých časopisech. Jeho prvním dílem, které vyšlo, byla balada Poklad (1834). Ta se stala součástí později vydané Kytice.
Antoine Marie Jean-Baptiste Roger, hrabě de Saint-Exupéry (29. 6. 1900 – asi 31. 7. 1944): autor, pro něhož bylo létání inspirací i zkázou
Od roku 1837 (v 26 letech) začal pracovat u hrdelního soudu v Praze. Kromě svého zaměstnání pomáhal Františku Palackému při pracích ve stavovském archivu. V této době se mu začaly líbit české pohádky, zvyky, obyčeje a písně, z nichž se podle jeho názoru dal určit ryzí charakter našeho národa. Shromažďoval materiál a ten pak použil do vlastního díla: jeho pohádky získaly pevný tvar, kde zobrazoval vztahy rodičů s dětmi, mezi milenci, otázku viny a trestu nebo chudoby a bohatství.
První pohádky Karla Jaromíra Erbena začaly vycházet ve čtyřicátých letech, zpočátku jednotlivě v různých časopisech, na souborné vydání si počkaly až do roku 1865 s názvem Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních.
Z jeho sběratelské tvorby pochází sborník Písně národní v Čechách, který má tři svazky a vycházel mezi lety 1842–1845. Dvacet let poté bylo tohle dílo vydáno znovu, rozšířené a doplněné, obsahuje přes 2200 různých písní, koled, říkadel, hádanek a pořekadel, tentokrát s názvem Prostonárodní české písně a říkadla.
Katrin Wiehle: Můj malý les
V roce 1843 si vytkl za cíl zobrazit systematický obraz českého národa. V tomto roce přestal pracovat u soudu a začal s prací pro české stavy jako sběratel materiálů k české historii.
Rok předtím se však oženil a vznikla potřeba uživit rodinu. Erben v tuto dobu měnil svá zaměstnání, pracoval v obrozeneckých spolcích, v roce 1848 byl členem Národního výboru, organizoval Slovanský sjezd, po dobu dalších dvou let vykonával zaměstnání jako redaktor Pražských novin. Avšak v roce 1951 získal poměrně zajímavé a výhodné zaměstnání jako archivář města Prahy a od roku 1864 pracoval jako ředitel všech pomocných úřadů Pražského magistrátu.
#351 Smuténka
Jeho nejznámější dílo Kytice z pověstí národních vyšlo v roce 1853. Obsahovalo tehdy jen 12 básní a jeden překlad. Hned ve druhém vydání k nim přibyla nová balada Lilie a soubor Písně. Tato sbírka, s níž se setkává každé dítě školou povinné, je výjimečná dramatičností, strohostí i vybroušením Erbenova básnického stylu. A určitě zajímavé je, že je to jediná básnická sbírka, kterou napsal.
Karel Jaromír Erben plánoval vytvořit velkolepé dílo Obyčeje národa českého, ale tuto práci se mu nepodařilo dokončit. Zemřel 21. listopadu 1870 v Praze.
Dnes známe mnohé pohádky tohoto spisovatele z filmového zpracování. Patří k nim třeba Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda nebo Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Souhrnně vyšly v roce 1905 a některé z nich byly vydány znovu jako České pohádky v roce 1928.
Zdroj: redakce – Olga Skálová, Art.plus.com
Další články z této rubriky
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář