Oceňovaný spisovatel a politolog Rachid Benzine se narodil roku 1971 v Maroku. Do Francie se s rodiči přestěhoval v sedmi letech. Vystudoval obor politických věd a ekonomie a je uznávaným propagátorem a podporovatelem islámsko-křesťanského dialogu. Napsal řadu odborných publikací a šest románů. Jeho dílo Muž, který četl knihy bylo vydáno ve dvaceti zemích. Obdržel Řád národní zásluhy Maroka a francouzské ocenění Rytíř Národního řádu zásluh.
Útlá kniha Rachida Benzine zavádí čtenáře do těžce zkoušené Palestiny. Francouzský novinář a fotograf Julien Desmanges prochází Gazou, městem plným zkázy a rozvalin po izraelském bombardování. Vstupuje do méně zasažené obchodnější čtvrti, kde ho před knižním krámkem zaujme starší muž, ponořený do četby knihy. Když ho chce vyfotit, nabídne mu, aby se nejdříve poznali. Pohostí jej čajem a věnuje mu několik knih. „Víte, tady má každá kniha svou minulost a vyhrazené místo. Můžete si samozřejmě vybrat. Knihy si však také vybírají své čtenáře.“
Pak začne knihovník Nabíl al-Džábir vyprávět o svém životě. O rodičích, muslimské matce a křesťanském otci, kteří se rozhodli opustit domov, když okupující izraelští vojáci stupňovali agresi do vražedných útoků. Odešli začátkem roku 1948 s několika dalšími rodinami. Rodina se potýkala s mnoha těžkostmi, než došla do utečeneckého tábora v Jordánském údolí, ale i poté, co se v něm usadili. Zde poznali, co je to beznaděj a zmařené naděje. Odříznuti od původního světa, stejně tak od světa, do něhož přišli.
Nabíl se po studiu v Egyptě stal překladatelem. „Záhy jsem si uvědomil, že při té práci jde o víc než o pouhé tlumočení. Stal jsem se prostředníkem mezi svým národem a okolním světem. Dával jsem vědět o našem utrpení, o našich potřebách a nadějích cizincům, kteří si často nedokázali vůbec představit, co obnáší život v uprchlickém táboře.“
Sděluje Julienovi, co vše prožil, vzpomíná na několik radostných okamžiků i bolestné osobní ztráty. Líčí beznaděj každodenního života Palestinců, ale přesto nepřestává věřit v příznivé změny, k nimž by mohlo v budoucnosti dojít. Rozmlouvá s Julienem několik dní, než ho vyzve „A teď si vyfoťte starého Nabíla al-Džábira, ztraceného mezi knihami tak, jako se ztrácí v tomhle nelidském světě plném absurdity a fanatismu.“ Rachid Benzine na pohnutém příběhu starého muže ukazuje nezdolnost víry a odvahy ke svobodnému životu bez útisku lidství. „Při psaní jsem nemyslel na úspěch. Snažil jsem se zůstat věrný hlasu starce, jejž jsem nesl v sobě, věrný myšlence, že knihy mohou stále něco znamenat i poté, co všechno kolem zmizí. Skutečnost, že tomu hlasu chtějí naslouchat i další lidé – za hranicemi zemí i jazyků –, mi v těchto temných časech dodává aspoň trochu naděje.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář