Dvacátého druhého prosince 1858 se v malém italském městě Lucca do rodiny městského varhaníka narodil, jako šesté z devíti dětí, Giacomo Antonio Domenico Michele Secondo Maria Puccini. Hudební profese, jakož i povolání městského varhaníka se v této rodině dědily z otce na syna již po několik generací. Muži z tohoto rodu byli jak skvělými hudebníky, tak skladateli. Předpokládalo se, že právě Giacomo bude pokračovatelem v tradici. Ve svém životě se setkal s významnými lidmi, kteří ho podporovali. Nadto byl Ital, a ti měli, co se týče hudby, tak trochu „patent na operu“.
Nejdříve se skutečně, podle svého otce, připravoval na kariéru varhaníka, ale stále více jej přitahovala opera. Ovšem Michele Puccini – otec Giacoma – zemřel v době, kdy Giacomovi bylo teprve šest let. I tak Giacomo funkci městského varhaníka ve čtrnácti letech převzal. A snad by vedl poklidný život, kdyby v roce 1876 neměl možnost shlédnout Verdiho operu Aida. V té chvíli se definitivně rozhodl změnit svůj život. Za pomoci stipendií, která získal, odešel studovat do Milána. Již v době studií složil svoji první operu, Le Willi (Divoženky), která měla slavnou premiéru, a mladému skladateli svitla naděje, že sen být operním skladatelem se může uskutečnit.
Jeho první pokusy nadchly významného hudebního vydavatele Giulia Ricordiho, který mu ihned zadal zakázku na napsání klasické opery. I když tento nápad nedopadl podle představ, Ricordi věřil ve schopnosti autora. A dočkal se: Manon Lescaut, Bohéma, Tosca, Madam Butterfly i Turandot (ta byla dotvořena a uvedena až po smrti skladatele) jsou dodnes uváděná díla.
Ačkoliv libreto jeho první opery nebylo až tak úžasné, Pucciniho hudba se dočkala ocenění znalců – především od Arriga Boita, který byl vynikajícím libretistou. Na základě právě jeho doporučení byla tato opera provedena v květnu 1884 v Miláně.
V šestadvaceti letech začínal Puccini být úspěšný, dostával nabídky, ale nebyl spolehlivým, aby dostál závazkům v přesném termínu. Nakladatel Ricordi jej sice podporoval, ale druhá opera Edgar měla časovou prodlevu, a nebyla přijata tak, jak by si autor i nakladatel představovali. Právě libreto bylo největší slabinou tohoto díla.
Ovšem už další opery Manon Lescaut, o jejíž libreto musel trochu bojovat, a Bohéma, v níž dokonce jako by se vrátil ke svým studentským letům, kdy mu nebylo zrovna nejveseleji, zaznamenaly úspěch. Ačkoliv kritikové se nevyjádřili zrovna nadšeně, brzy se právě La Bohéma stala významnou a nejčastěji uváděnou Pucciniho operou ve všech světových divadlech. Následovala Tosca, která byla psána pro Sarah Bernhardtovou. A jako už v předchozí době, o libreto se musel utkat s jiným skladatelem, Albertem Franchettim.
V roce 1900 Puccini shlédl hru Madam Butterfly a okamžitě se rozhodl vytvořit na tento námět operu. Kvůli tomuto dílu dokonce studoval japonskou hudbu i zvyky dálného východu.
Práce na této opeře byla zdlouhavá, ještě prodloužená z důvodu Pucciniho zranění při autonehodě. Aby toho nebylo málo, nebyla tato opera po svém uvedení přijata publikem. Puccini se tedy rozhodl ji přepracovat. A vyplatilo se! Madam Butterfly byla následně s úspěchem uvedena po celém světě.
Po ní se Puccini odmlčel na dlouhých sedm let, ale poté se opět nechal inspirovat exotickými zeměmi, konkrétně pohádkou o princezně Turandot. Na stejnojmenné opeře pracoval po dobu čtyř let, ale jeho práce byla přerušena. Giacomo Puccini 29. listopadu 1924 zemřel. Nedokončeného díla se ujal skladatel Franco Alfano, operu dokončil, a tak byla Turandot uvedena v Milánské La Scale za necelého půl roku po Pucciniho úmrtí.
Giacomo Puccini, operní a hudební skladatel, varhaník, hudebník a dirigent, byl největším představitelem verismu – uměleckého směru, který vychází z realismu a naturalismu a snaží se o skutečné zachycení lidských charakterů (u nás do tohoto směru bývá někdy řazen Leoš Janáček). Stal se významným pokračovatelem italského operního skladatele Giuseppe Verdiho. Ve své tvorbě vycházel z Richarda Wagnera, kterého velmi uznával a obdivoval. Pucciniho hudbě je možné dobře rozumět, má krásnou melodii, nádech exotiky a jeho opery jsou divadelně působivé.
Ačkoliv kritika po dlouhou dobu nebyla s to ocenit dílo tohoto skladatele, jeho opery jsou s úspěchem uváděny dodnes.
Další články z této rubriky
gutentor-overlayJaké záliby měla císařovna Sisi?
gutentor-overlayDžungloidní zahrady od Nezkrotné zahradnice
gutentor-overlaySvětový den knihy
gutentor-overlayDavid Lynch, Kristine McKennová: Místo snění
gutentor-overlayJiří Šlitr – Doktor Klavír
gutentor-overlayFrances Mayesová: Místo na světě
gutentor-overlayDavid James Poissant: U jezera
gutentor-overlayLucie Hlavinková: Bylinková babička
gutentor-overlayThrity Umrigar: Cena cti
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář