Oceňovaná italská autorka Nicoletta Verna (nar. 1976) je redaktorkou beletrie v nakladatelství Giunti.
Uznání na literární scéně získala hned svým prvním dílem Il valore affettivo (Citová hodnota), vydaným v roce 2021. Další strhující román Dny ze skla, přeložený do dvaceti pěti jazyků, byl vyznamenán cenou Premio Manzoni za nejlepší historický román 2024 a oceněním Evropské unie za literaturu 2025.
Děj dramatického, brilantně napsaného románu se odehrává ve fašistické Itálii. Pozornost se zaměřuje zejména na osudy dvou hlavních ženských postav – Redenty a Iris, významné role sehrávají i další obyvatelé lázeňského městečka Castrocara.
V úterý 10. června 1924, kdy je zavražděn levicový politik Giacomo Matteotti, se narodí Adalgise a Primovi dcera Redenta (Vykoupená). Osud pro ni sice nachystal víc smůly než štěstí, ale obdaroval ji soucitem. Ačkoliv s tělesným postižením po dětské obrně naděje na vdavky nejsou velké, chce se s ní oženit Bruno, přítel z dětství, jenž ji dosud chránil a pomáhal, avšak musí rychle odjet, nikdo netuší, kam. Když o ni projeví zájem otcův vlivný přítel z bojů v Africe, kde přišel o oko (proto se mu přezdívá Sklo), Redenta na nátlak rodičů souhlasí, aniž by měla tušení, s čím se bude muset v manželství vypořádat.
Primo i Sklo jsou přesvědčeni, že „násilí je mízou Itálie, tou dobrou matkou, která ji živila a dovedla ji do náruče civilizace. Bez násilí by nebylo pořádku ani pokroku,“ tvrdí Primo, aniž by připustil, že pořádek a pokrok přináší jenom Bůh, jak ho přesvědčuje zbožná matka jeho manželky.
V horské vesnici Tavolicci vyrůstá dívka Iris s matkou učitelkou, jíž vypomáhá s výukou. Později se dostane do Forli, kde se seznámí s lidmi z odboje. Když se od jejich velitele Diaze, do něhož je bláznivě zamilovaná, dozví, že všichni z její vesnice byli zavražděni fašisty, přidá se k jejich oddílu, aby pomstila smrt blízkých. „Při takovém obrovském neštěstí se lidstvo vždycky rozdělí na dva druhy. Na ty, kdo v sobě najdou soucit a začnou pomáhat, a na ty, v nichž se probudí bestie. Nikdo už nebude jako dřív.“
Navzdory tomu právě Redenta, jež prožila fašistické násilí, útlak i osobní útrapy, představuje v niterném příběhu poselství o houževnaté osobní nezdolnosti, naději i lidské a křesťanské charitě ve světě, v němž se prosazuje násilí, lačnící po obětech.
„V tomto románu není nic pravdivého, a přesto v něm není nic lživého. Není v něm nic pravdivého, protože příběh je zcela vymyšlený, a přesto v něm není nic lživého, protože téměř každá událost vychází z vyprávění a postav, o kterých jsem četla nebo se o nich dozvěděla. …Rozhodla jsem se vyprávět o minulosti, abych tak mluvila o násilí současnosti. Hlavním tématem románu je násilí jako prvotní a nevyhnutelná forma interakce mezi lidskými bytostmi. Násilí ničí a tím určuje pokrok: evoluce je nadvláda, tedy násilí… Jakákoli fikce v románu podléhá přísnému omezení historickými fakty, která jsou výsledkem dlouhodobého zkoumání,“ objasňuje Nicoletta Verna, jež ve svém románu využívá historii k reflexi současných otázek týkajících se poslušnosti i odporu a kořenů kolektivního či individuálního zla.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář