Známá slovenská spisovatelka a sinoložka Dominika Sakmárová (nar. 1990) napsala několik populárních knih o zemích Dálného východu včetně titulu Kočkohlavý orel aneb Cesta do tajů čínské a korejské kultury s jedinečnými poznatky o kultuře, zvycích i legendách Číny a Jižní Koreje, zemí, v nichž žila a měla možnost je blíže poznat.
Na devadesát pozoruhodných informací o životě v Číně a Jižní Koreji představuje pestrý kaleidoskop zajímavostí, umožňujících dozvědět se mnohé z jejich historie, kultury, dávných i současných tradic a obyčejů včetně pověstí nebo pověr. Dominika Sakmárová, která v těchto zemích po nějaký čas žila, měla příležitost hlouběji proniknout do místních zvyklostí, v mnohém odlišných od západního světa.
Jde například o složitost čínského písma, jednoho z nejstarších na světě, v němž se běžně používá na dva tisíce znaků, přičemž ten nejobtížnější se píše 64 tahy. Ani způsob taiwanského počítání, s nímž se západní návštěvník setká při objednávání a placení jídel v restauraci, nebude pro něj snadný.
A jakou nejdražší lahůdku může ochutnat? Jednoznačně polévku nebo dezert z vlaštovčích hnízd.
Dozvíme se, jaký zvláštní význam má dukátová polévka, související s určením věku lidí, jež se ve staré Číně a Koreji pojímá jinak než u nás. Rovněž na rozdíl od Evropy má Čína dvacet čtyři ročních období, která se dělí na celkem 72 sezónních ukazatelů, podle nichž se lidé řídili již ve 2. stol. před naším letopočtem.
Autorka píše, proč je nutné vyslovovat podobně znějící slova správnou intonací, aby se nezaměnil jejich charakter. Upozorňuje, že návštěvníky Taiwanu nebo Jižní Koreje může překvapit v rámci konverzace běžný dotaz na krevní skupinu, aby tázající lépe poznal váš charakter. Zaujme význam barev, zejména bílé, žluté nebo červené i to, při jakých příležitostech se nosí, nebo jak správně postavit dům, aby byl chráněn od zvědavých pohledů kolemjdoucím, ale i nevítaných duchů a proč bývají špičky střech stočené nahoru.
Seznámíme se s ženami moře „henjo“ z jihokorejského ostrova Čedžu, které se potápějí na mořské dno pro úlovky i v pozdním věku. Tato dlouholetá tradice se stala součástí Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Poutavou a v mnohém poučnou knihu, kterou lze číst na přeskáčku či postupně, doplňují fotografie a typické kresby ilustrátorky Michaely Ahonen. Závěrem jsou uvedeny stručné přehledy dějin Číny i Koreje a zdroje s použitou literaturou.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář