Čekání na krále – osudy první manželky Václava IV.
Uznávanou českou spisovatelku a překladatelku Hanu Parkánovou-Whitton (nar. 1950) žijící v Británii, známe jako autorku oblíbených detektivně a humorně laděných knih, ale především skvěle napsaných historických románů. V nejnovějším líčí pohnutý život Johany Bavorské, provdané za Václava IV., českého a římského krále.
Hana Whitton se v historickém románu z pozdního středověku zaměřuje na události z nedlouhého života Johany Bavorské (1356 nebo 1362 Haag – 31. 12. 1386 Karlštejn). Napínavý děj zachycuje období českých dějin za panování Karla IV., který se po smrti milované manželky Anny Svídnické, s níž měl syna Václava, oženil se čtvrtou manželkou, Alžbětou Pomořanskou. Z jejich svazku se narodil syn Zikmund, o němž matka předpokládala, že se stane následníkem Karla IV., který však prosadil, že jím bude Václav.
Synovi vybral za manželku Johanu Bavorskou, druhorozenou dceru dolnorakouského vévody Albrechta I. a jeho první manželky Markéty. Sňatek byl dojednán především kvůli upevnění mocenského vlivu. Velkolepá svatba devítiletého Václava s o pět let starší Johankou se konala v září roku 1370 v Norimberku, kde se Václav narodil a jeho otec z města učinil přidělenými výsadami významné sídlo Svaté říše římské. V listopadu téhož roku byla Johana Bavorská v Praze korunována na českou královnu s několikadenní honosnou hostinou. Již plnoletý Václav IV. byl 6. července léta Páně 1376 v katedrále Panny Marie v Cáchách korunován římským císařem a jeho žena římskou královnou.
Karel IV. bral na své diplomatické cesty po Evropě také Václava, aby se naučil umění vládnout a mohl později pokračovat v jeho odkazu, i když syna víc než panovnické záležitosti zajímal lov, jízda na koni a měl rád psy, zábavu i žejdlík piva stejně jako číši vína. Do budoucího života vládce zasvěcoval mladého Václava také moudrý a zkušený arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, věrně sloužící jeho otci, a později jeho synovec Jan z Jenštejna, jenž byl Václavovi přítelem a velkou oporou, zejména po smrti Karla IV. roku 1378, kdy na sedmnáctiletého Václava dopadla tíže vlády zemí Koruny české a Svaté říše římské.
Václav a jako jeho manželka Johana neustále čelili nevraživosti Alžběty, která zejména Johaně, jež s ní v době, když Václav odjížděl za povinnostmi do ciziny, a ona s ní zůstávala v Praze, dávala otevřeně najevo svou dominanci a zášť, když na místě Václavově nebyl její syn Zikmund.
O průběhu bezdětného manželství s Johanou není příliš zpráv, lze se však domnívat, že bylo spokojené. Skončilo smrtí Johany na Karlštejně 31. prosince 1386. O příčině úmrtí panovaly dohady. Podařilo se to Ondřeji Schmidtovi, díky korespondenci uložené v archivu v Parmě. Vyslanci krátce po smrti královny 3. ledna 1387 píší, že zemřela na důsledky dlouholeté nemoci nazývané hetica, což nejspíš znamenalo tuberkulózu či jinou plicní chorobu. Poslední spočinutí sličné královny Johany je v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Hana Whitton líčí život Johany Bavorské po boku Václava IV. poutavě, velmi čtivě a ukazuje důležité historické události, život u dvora s věrnými služebníky i těmi, kteří měli na mysli jen svůj prospěch a intrikami se ho snažili dosáhnout. Podařilo se jí přiblížit psychologii slavných osobností české historie natolik věrným způsobem, že čtenáři mají pocit, jako by se rázem ocitnuli v jejich blízkosti a společně s nimi prožívali slávu i těžkosti, které museli zdolávat.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář