Pod pseudonymem Peter von Losenstein se skrývá autor ze Spiše, vyprávějící o svém pestrém životě s úspěchy i nezdary, o vztazích a pracovní kariéře, díky níž procestoval kus světa. Věrně připomíná období od šedesátých let minulého století po současnost. Z rodného Slovenska v touze po svobodě uprchl do Rakouska, kde navzdory počátečním překážkám našel svůj druhý domov.
Věřte, nevěřte, tak by mohl působit do značné míry autobiografický román se vzpomínkami autora výstižně doplněných barevnými ilustracemi Jana Heraleckého. Jak napovídá Max Kašparů v předmluvě: „Kniha stojí na pomezí časosběrné reality a románové fantazie a nechává na čtenáři, aby už sám rozlišil jedno od druhého.“
Jakmile Peter dovršil plnoletosti, odcestoval z domova do Ostravy, kde si našel práci. Stále více mu ale bylo jasné, že v Československu dál žít nechce. Chtěl uniknout světu, kde se musí stále něco předstírat. Když ilegálně překročil státní hranici do Rakouska, byl přijat do uprchlického tábora Triskirchen. Do Vídně jej měla následovat jeho žena Marie s malým synem. Nakonec ale nepřijela, neboť se mezitím seznámila s jiným mužem. Peter se později znovu oženil a získal status uprchlíka i politický azyl.
V Rakousku začala jeho kariéra „přehradáře“, kdy zodpovídal za výstavbu a spuštění nových vodních turbín. Jako úspěšný kádr byl brzy vysílán do Číny a později do dalších asijských i afrických zemí, o nichž se zmiňuje. Zatímco kariéra se slibně rozvíjela, častá nepřítomnost doma a vzájemné odcizení byly příčinou konce dalších dvou manželství.
Rakousko si Peter zamiloval pro nádhernou přírodu i svérázné lidi a považoval ho za svůj druhý domov. V době, kdy zde nastal silný nátlak na povinné očkování proti covidu, měl po vakcíně vážné zdravotní následky. Přesto byl nucen k dalším dávkám, a tak se raději rozhodl po čtyřiceti letech emigrovat podruhé, tentokrát zpět do vlasti. Poznal však, že domov není místo, ale lidé, s nimiž sdílí cestu životem.
„Všude žijí dobří lidé a stojí za to dát se s nimi do řeči. A když přijde další nesvoboda, tak se třeba zase vydám na cestu. Sleduju znamení. Bůh mi vždy ukáže cestu. A cesta je cíl.“ uzavírá svou knihu.
Poutavá a čtivá biografie je pojata jako vyprávění mezi blízkými přáteli, v němž autor otevřeně píše o svých životních zkušenostech, tolik blízkých mnoha pamětníkům, a také o zážitcích z cest do světa za prací i za poznáním přírody, kultury a zvyklostí i osobitého naturelu lidí, a to až k místům, „kde se člověk dotýká něčeho mnohem většího, než je on sám.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář