Nebudu si to schovávat až na konec příběhu. Recept dostanete hned v prvním odstavci. I když riskuju, že už tento článek nedočtete, ba už si dlouho žádný další neotevřete. Ono se i tak vůbec, ale vůbec nic nestane. Jestli si chcete vybavit ten vzrušující pocit, když se připoutáte a pohlédnete z šišatého okénka letadla, vezměte teď hned svůj mobil a přepněte ho do režimu letadlo. Jak dlouhý bude váš let před přistáním, záleží jen na vás. Klidně můžete obletět celou planetu.
Protože kdy, když ne teď? Ze čtyřdenního volna už máme čtvrtinu za sebou, ale i tak ještě zbývá dost času odpojit se od pozemního světa i všech wifi sítí a signálů, které nás prostupují a otravují jako neviditelné šípy. Kromě opravdu závažných zpráv od vašich nejmilejších není nic, co by nepočkalo do úterý.
Jen si vybavte ten pocit, že jste 10 tisíc metrů nad zemí a nikdo se vám nedovolá.
Je jen tady a teď.
Nothing Found
Budete spát? Dívat se do mraků? Povídat si s člověkem na sousedním sedadle? Půjdete se projít uličkou? Číst si? Dáte si víno? Nebo budete jen tak snít s otevřenýma očima?
Velký pátek jsme u nás doma strávili na prosluněné terase. Jeden soused vytrvale brousil něco kovového pár metrů od našich hlav, jiný o ulici dál řezal na cirkulárce dřevo. Celkem jsem nakloněna těm statistikám o počtu neznabohů v naší zemi věřit. Klapači neklapali. Ale dvě poštolky, co bydlí na stromě vedle zahrady, nás bavily celé odpoledne. Jen to naše morčátko, co se přišlo pomazlit na čerstvý vzduch, vyděšeně kvíkalo pokaždé, když se poštolky nad našimi hlavami ozvaly a přeletěly zvláště nízko. Stačí sedět a pořádně se dívat. Dramata jsou všude kolem nás.
Přečetla jsem za den všechny tři knihy Austina Kleona pro kreativce. Nejprve poslední díl, pak první a pak prostřední. (Připadám vám dost kreativní?) Myšlenky se skládaly v hlavě a pak přeskupovaly a doslova jsem v sobě probudila touhu začít si něco namalovat (i když fáze hlavonožců je mou poslední vývojovou etapou v učení se kreslit). Sice do toho vešel něčí hlad a pak jsem uviděla horu nádobí a prostě jsem cestou k deníku zabloudila, ale ten pocit, že se mám znovu a znovu pokoušet psát, i když mě nikdo nebude číst, mi vydržel až do rána. A taky jsem si hned po ránu znovu přečetla odstavec, který jsem si zakroužkovala. Třeba přijde aktuální i vám:
„Lidé, kteří nás chtějí ovládat skrz strach a dezinformace – korporace, prodejci, politici – chtějí, abychom byli přilepení ke svým telefonům nebo televizním obrazovkám, protože pak nám můžou prodat svou vizi světa. Když nechodíme ven, když se nechodíme projít na čerstvý vzduch, pak nevidíme svůj každodenní svět takový, jaký je, a nemáme žádnou vlastní vizi, pomocí které bychom s dezinformacemi bojovali.“
Tož tak. Někdy se v už přečtených knížkách dozvíte více než z nejnovějších zpráv médií. Přeji vám veselé Velikonoce a šťastnou cestu! Když už nemůžeme jít do dálky okolního světa, vydejme se aspoň do hloubky vlastního nitra.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář