Střípky Úžasné Báry

Myslím si, že bych byla ozdobou každého intelektuálního kroužku, kdybych si pamatovala aspoň desetinu toho, co přečtu, vidím, zažiju, zaslechnu nebo se naučím.

Jak se to všechno stalo, to snad bude jednou předmětem nějaké vtipné povídky. Protože tohle prostě nevymyslíš.

Když jsem se před mnoha lety vdávala já, na naší svatební hostině bylo 17 lidí. Proto jsem si neuměla ani v nejmenším představit svatbu, na kterou bylo pozváno 800 lidí a přišlo jich tisíc.

Jediné, co mě ještě pořád dokáže potěšit, je čtení oblíbených, léty vyzkoušených knih, které miluju. To je ostrůvek naděje.

Píšu opravdu každý den celý život. Píšu pohlednice, posílám dopisy, mám papírový diář a stohy deníků a poznámkových sešitů.

Každý má rád sushi. Miluju sushi! Pak přichází vysvětlení, kterého se chytají jako pomyslného stébla: Určitě jsi nejedla to správné sushi!

Možnost vyjít ven jen tak a usychat na slunci na terase, s orosenou sklenkou vína v ruce, tomu se prostě nic nevyrovná.

Můžete fotky prohnat photoshopem a filtry a digitálně vylepšit realitu, ale ten první pohled na nevydařený záběr vám z hlavy nikdo nevymaže.

Smyslem tohoto countdouwnu je cítit se jako Úžasná, i když uvidím svůj odraz ve výkladní skříni.

Teorie sedmiletých životních cyklů, stoupání od první čakry k sedmé, obnovy buněčného těla i fyzické podoby má své zastánce a odpůrce, jako ostatně každá teorie.

Málokdo je spokojený s tím, co má, co je právě teď. Přítomnost nám plyne mezi prsty, zatímco si vyčítáme včerejší selhání.

Chcete-li svým ženám a maminkám dát něco výjimečného, darujte jim čas bez vás a všech povinností.

Mnohokrát už jsem psala o svém obdivu k lidem, kteří chodí světem jako sluníčka s úsměvem pro každého, i když mají právě zánět okostice a pračka jim zničila novou podlahu. Lidi, kteří mají pořád dobrou náladu a vždycky si pro vás najdou pár milých slov. Ty krásné, laskavé

Já vím, že všelijakých osvědčených receptů je plný internet a krásných barevných kuchařek plná knihkupectví. Taky jich pár mám.

Já myslím, že všechny ženy by svátky milovaly, kdyby nebyly spojeny s očekáváním. Tedy, s očekáváním směrem k nám. Že bude navařeno, napečeno.

Já třeba nemám ráda stereotyp. Zabíjí mě, ubíjí mě, bere mi energii více než fičák plný překvapení a změn.

Začíná se třeba prvního v měsíci, nebo v pondělí, nebo v den narozenin, nebo na začátku prázdnin. Začít jen tak, kdykoliv, to prostě neumím.

Nedokážu provést žádnou změnu třeba ve čtvrtek o půl páté odpoledne. Přijde mi to hrozně nesystémové.

Drobné projevy pozornosti se z našich životů rychle vytrácejí. Často jsme v zajetí pomýlené představy, že dokud sami něco nedostaneme, nemusíme nikomu nic dávat.

Slovo čas má v českém vyhledávači 212 milionů odkazů. Anglické slovo time neuvěřitelných 25 miliard odkazů.

I když svůj čas na sociálních sítích postupně omezuji a věnuji se zejména Úžasné Báře, algoritmy Facebooku pro vyhledávání reklamy cílené na uživatele, včetně mě, pracují dnem i nocí.

Zažila jsem probuzení plné úzkosti. Vypadalo to, že po domě chodí zloděj s baterkou. Na stropě běhal proužek světla.

Žít v baroku, jsem dáma vyhledávaná nejslavnějšími umělci, zvláště k portrétování vleže. Ovšem tady a teď jsem nudná a neviditelná. Netetovaná.

Radost z fyzické blízkosti platí jen v rodině a u velmi dobrých kamarádů. U cizích lidí mám kolem sebe hradbu z kamení a často tak i působím.

V mládí jsem si psala zajímavé myšlenky, citáty a verše do malého bloku, který nahradil původní památník. Co je to památník v tomto smyslu slova, to už asi mladé generaci nevysvětlím.

Asi je jen hodně málo lidí, kteří chodí rádi k zubaři. Patříte mezi ty, co se bojí? A co když se ještě přihodí něco takového, co se stalo naší Báře.

Je skvělé být takovou tou „adoptivní tetou“? Někdo o to ani nestojí, ale někteří si to užívají. Co na to naše Bára?

Dějiny jsou plné příkladů, kdy lidé překonali své fyzické možnosti nebo přežili věci k nepřežití. Válečné běsnění. Zázračná uzdravení.

Naše Bára není zrovna nadšená z pohledu do zrcadla. Proč? Přečtěte si v dnešním příspěvku, jak tento problém vyřešila.

Už se vám někdy stalo, že jste četli knihu a říkali si, že ji někdo snad napsal podle vašich myšlenek?

Také se vám stává, že máte doma něčeho nepotřebného nějak moc? A jak to má naše Bára? Přečtěte si v dnešním článku.

Jak dnes chápeme bývalé Československo? Bereme Slováky jen za sousedy, nebo jsou pro nás ještě pořád bližší než obyvatelé ostatních států, se kterými máme hranici?

Kdy vám mohou papírové kapesníčky zachránit pověst, důstojnost a potažmo i život? Dočtete se v dnešním článku naší Báry.

Také jste neradi, když se vás někdo ptá na určitou věc – takovou tu konkrétní otázku, kterou neomylně poznáte hned, když se tazatel teprve nadechuje a vy už víte, že bude ten určitý nepříjemný dotaz stoprocentně následovat?

Spíte rádi při otevřeném okně? Nebo je vám potom velká zima? A jak to má naše Bára a její manžel? Dočtete se v dnešním článku.

Je nějaký dárek, který byste si pod stromečkem přáli a víte, že ten vám nikdo nenadělí? Přečtěte si, jak to vyřešila naše Bára.

Lidé se prý dají rozdělit na fanatické vyznavače Vánoc a na zařeknuté odpůrce těchto svátků. Do které skupiny patříte vy?

Jak to má naše Bára se sportem? Co umí ze všeho nejlépe? Přečtěte si v dnešním článku.

Snažím se všechny nové anglické výrazy, na které narazím (a většinou to bolí) zapisovat do svého deníčku. Ne že bych jim rozuměla, ale vím o nich.

Když je zážitků moc, začnou vám splývat a některé detaily už ani nedoceníte. Když měsíce nic pěkného, zajímavého nebo aspoň intenzivního nezažijete, je váš život prázdný.

Umíte péct? Některé z nás určitě výborně, jiné dobře a někdo péct neumí. Jak je na tom naše Úžasná Bára?

Umíte někoho jen tak pochválit? A umíte pochvalu přijmout? Jsou to dvě různé dovednosti, i když se týkají jednoho tématu.

Sedím v altánu na zahradě v jihomoravské vesnici a pracuju. Přes klávesnici mi občas přejde Kočka, tříbarevná obstarožní kočičí dáma.

Je to pět let, co jsem poprvé usedla do své Ježury a za vydatné pomoci přátel začala po mnoha letech znovu řídit. Ten den, kdy jsem klíčem zavěšeným na kroužku s plyšovým ježkem, poprvé odemkla své první vlastní auto, se prostě nedá zapomenout.

Dalším výsledkem mé výzvy každodenního psaní je pochopení toho, že zatím dokážu psát nonstop, když musím.

Z nenaplněných očekávání od druhých lidí v nás pomalu roste určitá frustrace a zklamání a buduje se nepřátelský postoj.

Nejztracenější den našeho života je prý ten, kdy jsme se nezasmáli. Tak musím říct, že se snažím těch dnů moc nepromarnit.

Životní zkušenost mi velí, že na dovolenou, přátelství či soužití jsou 3 osoby nevhodné. Vždycky budou dva proti jednomu, ať už se poměr sil přelévá mezi vznikajícími a zanikajícími dvojicemi spojenců jakkoliv spravedlivě.

Když nám dnes maminka promítala fotky ze svého i našeho mládí, byla na každé nedělní vycházce pěkně oblečená. Bylo to velmi inspirující. Nosit sukně nebo šaty přece nemůže být tak těžké?

Spím ráda, často, hluboce a hlasitě. Spánek je pro mne něco jako stav bezvědomí, zvláště v poslední době.

Kdy jste naposledy našli v poštovní schránce rukou psaný dopis? A kdy jste nějaký dopis sami poslali? Dávno, dávno již tomu, což? Nejvyšší čas to napravit.

Jak jste na tom s pamětí? Zapomínáte často a také máte dojem, že se kvůli tomu víc naběháte? Přečtěte si příspěvek naší Báry na tohle téma.

Můj život je prost mnoha věcí. Nemám žádné démanty, žádné zlato, kromě snubního prstýnku, prstýnku po dědovi a zlaté minimyši na krk, kterou jsem dostala od svého kamaráda kdysi k narozeninám.

Jaké je to psát v dnešní době? Jaké je psát svůj blog? A jaké je chtít napsat knihu? O tom všem je dnešní Úžasná Bára.

Každý důsledek má svou příčinu. Ani Úžasná Bára není stroj, tupě vykonávající svou práci každý den. Jsem jen člověk a můj víkend voní po burčáku a po víně.

Jak jste na tom se sny vy? Zdají se vám? Pamatujete si je? Zapisujete si je? Jsou barevné, nebo černobílé? Příjemné, nebo děsivé? V životě můžeme mít všechno pod kontrolou, ale v noci jsme rukojmí vlastního podvědomí.

Máloco má na člověka takový vliv jako prostředí, v němž vyrůstal. Ani třicet let společného soužití, mých tekoucích nervů neměly na dochvilnost mého muže sebemenší vliv.

Pamatuje si ještě nějaké oblíbené dětské říkanky? A citujete je někdy jako naše Bára? Přečtěte si, jaké perličky se u nich doma říkají dodnes.

Naše stará a nepříliš velká lednička je pořád plná. Je velká pravděpodobnost, že když k nám přijdete i úplně nečekáni, něco na zub dostanete. Protože jestli mám z něčeho panickou hrůzu, je to prázdný stůl.

Kdyby někdo vymyslel, jak vytřídit nepotřebné myšlenky z hlavy a v pytlích je rozvézt do kontejnerů na tříděný odpad, uklízela bych.

Rozšiřování slovní zásoby je pro textaře nezbytností. Chytáme zajímavá slova mezi řádky románů, v odborných statích i na internetu. Nečekané osvěžení ale může přinést i obyčejný katalog zásilkového obchodu.

Vzal sis ženu, která nezavařuje, připomínám každé léto svému muži. Je to nadšený sadař, pěstitel, sběrač a zejména schraňovač.

Můj muž se dnes ale vrátil z lesa s několika malými praváčky, které vypadaly tak roztomile, že jsem je málem vyfotila. Ale pak jsem se vzpamatovala.