Ditta Kůtová: Marmeláda

Ditta Kůtová: Marmeláda
Foto: Leonardo.ai

Malířka, ilustrátorka a spisovatelka Ditta Kůtová (nar. 1965 v Českých Budějovicích) pro děti i dospělé píše knihy doprovázené vlastními ilustracemi. Romány Zlá babička a Marmeláda vzbudily mezi čtenáři nevídaný ohlas. Odhalují vnitřní sílu, s jakou – byť rozdílně – přijímají hlavní hrdinky bolestný osud. Dílo Marmeláda zasahuje lidství až na samotnou dřeň, aby odhalilo pravou podstatu, v jejímž světle mizí zaujaté názory i odsuzující pohledy, vycházející z neznalosti života druhých. 

Ditta Kůtová: Marmeláda
Foto: se svolením nakladatelství Albatros Media – Vyšehrad

Svíravě napjatý děj románu ukazuje úděl mladé učitelky Marcely, na němž se podepsaly trpké prožitky z dětství, jimiž trpěla její poddajná, čistá povaha. Skromnost, upřímnost a nezištnost, které jí brání postavit se proti nespravedlivosti a útisku, ji na druhé straně posilují ve snášenlivosti, než ji neúnosnost situace přinutí ke změně.

Poznáváme rodiče Marcely, zejména otce, uznávaného lékaře, jenž se doma chová despoticky. Příčinou je frustrace z majetnické, manipulativní matky, jež ho citově vydírá. „Naprosto přesně vím, co chce máti, ta chce pořád to samé, trestat. Podmaňovat si a trestat,“ přiznává, jak mu ničí život. 

Marcela po studiu nastoupí do školy jako učitelka. Je oblíbená u dětí nižšího ročníku, ale mírná povaha jí brání získat autoritu u starších žáků. Brzy přichází výpověď z práce. Již tak těžká situace graduje, když zaslechne děsivé tajemství otce a uvědomí si: „Ten okamžik, kdy mi do života vstoupilo zlo, výhybka, kdy se vše rozhodlo. Viděla jsem zlo, cítila jsem ho. Ještě se nic nestalo, ale už bylo počato, už se rozhlíželo, mnulo si ruce, usmívalo se líbezným úsměvem a zabydlovalo se ve všech koutech mého domova.“ 

V zoufalství odchází Marcela z domova, aniž by měla kam. Po dalších životních peripetiích volí život bezdomovkyně a cítí překvapivou svobodu. Trpělivě snáší šikanu a posměch okolí, když prochází sídlištěm a hledá něco k jídlu pro sebe a malého opuštěného pejska. Neztrácí laskavost, vděčnost ani naději. „Cítím, jak se na mě shora snáší ticho. Vstupuje do mé duše, celou mě zaplňuje, to obrovské, ohlušující ticho a to světlo, je to nádherné, nikdy jsem nic takového nezažila, nic víc už od života nepotřebuju, děkuju ti, Bože, děkuju…“  

Kniha je věnovaná Marmeládě, neznámé ženě, která v sedmdesátých letech bloudila jako bezdomovkyně po Budějovicích a také autorčině přítelkyni Anetě, jejichž nesnadné osudy jí byly inspirací k napsání hluboce emocionálního příběhu, dotýkajícím se i našich citlivých míst. Ditta Kůtová brilantním zobrazením psychologie hlavních postav umožňuje je pochopit. Na příkladě Marcely, sužované životními ranami se projevuje, podobně jako v biblickém příběhu o Jóbovi, čistota něžné lidské duše naplněné láskou, jež ji osvobozuje od drsných projevů současného života.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)

Další články z této rubriky

Ditta Kůtová: Marmeláda

Ditta Kůtová: Marmeláda

Když učitelka Marcela přijde o práci, začne se její život pomalu rozpadat. Zmateně bloumá sídlištěm a lidé jí časem začnou…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*