Francouzský novinář a spisovatel Jean-Paul Dubois (nar. 20. 2. 1950) obdržel významná literární ocenění včetně v Goncourtovy ceny roku 2019 za román Na světě žijeme každý jinak. Jeho nové, nejtemnější dílo Původ slz vyvolalo kritické reakce těch, kteří čekali, že se autor bude držet své obvyklé linie. Místo toho napsal zneklidňující, svíravý příběh zraněného osamělého muže, jenž se po svém vyrovnává s dlouholetou niternou bolestí.
Děj románu se odehrává v období dešťů let 2031 a 2032, zaplavujících zemi po čase úmorných veder. Hlavní hrdina, dvaapadesátiletý Paul Sorensen, převezl zpět do vlasti ostatky svého otce Thomase Lanskiho, jenž zemřel v Kanadě. Po dlouhé době vidí svého zploditele, který ho od dětství nelítostně psychicky týral. „Věci se dějí přirozeně, téměř v poklidu, jedna se odvíjí od druhé v pokojné duši živené tichou nenávistí, oprávněnou odplatou, která doutná od dětství,“ prolétne mu myslí v márnici, kde mrtvému otci vstřelí dvě kulky do hlavy.
Vyrovnaně se přizná k činu, který ostatní nechápou. Dostává podmíněný trest s nařízenou roční psychoterapií. Po létech ho zaplavuje úlevný pocit poklidu. „Vím, že jsou to vzácné chvíle, dlouho se totiž opakovat nebudou. Po tom, co jsem udělal, žádnou lítost ani úzkost necítím, a nijak mě to nepřekvapuje. Vzdor té potopě jsem klidný, prostě jako člověk unavený po celodenní práci.“
Thomas Lanski, považovaný svým potomkem za ztělesnění zla, uprchl do Kanady před stíháním za podvody. Od té doby o sobě nedal vědět, o syna se nezajímal. Nejevil zármutek, ani když jeho první manželka Marta při porodu zemřela. Byl bezcitný k synovi i své druhé ženě, již Paul považoval za jediného člověka, který ho měl rád.
Už dávno žije sám poznamenán trýznivými vzpomínkami. V rámci psychoterapie je nucen otevírat staré rány a nechat vystoupit bolest. Dosud se nevyrovnal s tím, že při porodu přežil, zatímco matka s bratrem dvojčetem zemřeli. „Původ slz se nachází tady, hluboko v matčině lůně. V lůně, z něhož jsem nikdy neměl vyjít. V lůně, které mě mělo pohřbít vedle bratra. V tom lůně, které mě na poslední chvíli vypudilo do života, aniž bych cokoliv žádal nebo věděl proč.“
Paul se každý měsíc schází s psychologem Frédericem Guzmanem, aby probrali dvanáct bolestných a citlivých témat. Znovu prožívá hrůzu a zděšení z otce, z jeho tyranského ponižování, výsměchu a brutality, slyší jeho řev. V průběhu schůzek se opakovaně vtírají určité zážitky, stejně jako výrok básníka Samuela Taylora Coleridge: „Water, water, every where, Nor any drop to drink“, vyjadřující těžký úděl námořníků obklopených vodami oceánu, aniž by jí mohli uhasit svou žízeň. Podobně autor užívá výrok Tomáše Kempenského: „Kdo dobře zná sám sebe, málo se cení a nelibuje si v lidské chvále.“
V díle Původ slz jsou slzy všudypřítomné. Slzy Paulova pláče v dětství, lze je vnímat i v podobě bezpočtu kapek neustávajícího deště, jsou přítomny po dobu návštěv u dr. Guzmana, trpícího oční chorobou vyvolávající slzení. Objevují se také v dílech jihokorejského umělce Kim Tschang Yeula v muzeu na ostrově Čedžu, poznamenaném tragickou minulostí, kde je Paul obdivuje. „Činem malování vodních kapek je rozpustit všechny věci uvnitř, vrátit se do průhledného stavu nicoty“, vysvětlil umělec, jemuž vodní kapky pomáhaly vymazat traumatické vzpomínky.
Kniha, o níž někteří tvrdí, že je místy rozvláčná a v určitých momentech se opakuje, však vyznívá přesně tak, jak chtěl autor, obdařený tvůrčím duchem, vnímavostí, moudrostí a osobitým pohledem na vnitřní i vnější svět. Četba nového románu Jeana-Paula Duboise s čistou myslí, bez předsudků druhých, s otevřeností a důvěrou, nabízí čtenáři dokonalé pochopení a hluboký zážitek.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), euromedia.cz, knizniklub.cz; luxor.cz, databazeknih.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář