Červnové květy k nám promlouvají nejen svojí krásou…
Bez černý
(Sambucus nigra)
… před bezinkou klekni
Jedna z našich nejznámějších léčivek, bez černý, bezinky smradinky, bzí, chebz nebo dokonce kozinky, i pod těmito názvy známe keř či strom (dorůstající do výšky tří až sedmi metrů), jemuž se daří na slunných místech s dostatkem živin.
Obliba bezu vzrostla ve středověku a starými Germány byl považován za posvátný. Nebylo radno na něj vztáhnout ruku jinak než s prosbou o poskytnutí jeho léčebné síly. Pokud bylo nutno bez pokácet, lidé ho žádali o odpuštění. Stejně tak i při pouhém odlomení větve byla keři prokazována úcta a vděk.
Zajímavý zvyk vznikl z víry, že keř na sebe může převzít nemoc člověka. Byl vyhledáván lidmi, kteří u něj prosili o uzdravení, a často byli vyslyšeni. O svatojánském dni stačilo sníst v pravé poledne usmažený květ bezu a zajistit si tak zdraví na celý rok. Věřilo se také, že roste-li poblíž stavení, chrání ho před bleskem a ohněm.
Něco z historie léčivých bylinek
Někomu může být pronikavá vůně květů nepříjemná a spíše ji vnímá jako zápach. Traduje se, že je tak kvůli zradě Jidáše, jenž se na větvi vzrostlého bezového stromu oběsil. Léčivá houba zvaná Jidášovo ucho, rostoucí na odumřelých kmenech a větvích bezu a hojně používaná v čínské kuchyni, je oblíbená i u nás.
Čaj z bezových květů pomáhá při horečnatých onemocněních, chřipce, ulevuje bolavým průduškám. Lahodný je sirup – oblaží chutí a navíc působí podpůrně na zdraví. Říká se, že bez je lékem na 99 neduhů! Výborné je i bezinkové víno, dodržíte-li výrobní postup. Může se totiž stát, že vybouchne z kvasicí nádoby, a jen velmi těžko se po něm odstraňují následky. Není divu, vždyť šťáva ze zralých plodů se používala jako účinné barvivo vlasů na černo.
Bez černý říká: Zmýlila ses, jsem docela jiný.
Jahoda
(Fragaria)
Dokonalost
… Miláčku ty máš v ústech
plno jahod
a v očích vřes
A já jenž žiji celý život z náhod
jsem šťasten dnes.
(Vítězslav Nezval)
Jak chutné jsou voňavé plody jahodníku rostoucího v lesních tišinách a na prosluněných pasekách! K jahodám, zasvěceným Panně Marii, se váže několik lidových zvyků i pověr. Ze starověku pochází ta, že první tři nalezené lesní jahody se vždy obětovaly dušičkám. Pokud matce zemřelo dítě, nejedla jahody v době před sv. Janem Křtitelem, aby je neujídala dítěti v nebi.
Úžasný dárek
Jahodník symbolizuje velkou vnitřní dobrotu, kterou člověku také projevuje i ve svých plodech a listech. V kosmetice se odvar z listů užívá jako svíravý prostředek pro mastnou pleť, zatímco sušené se výborně hodí do voňavého potpourri. V lékařství pomáhá výtažek z listů při chudokrevnosti, průjmu, žaludečních potížích, nervozitě a podporuje činnost ledvin. Vývar z kořene posiluje organismus a má diuretické účinky. Chutné plody jsou bohaté na železo. Můžeme je také použít rozmačkané a natřené na zuby – k ošetření a odstranění zubního plaku a k přírodnímu bělení.
Květ jahody se v květomluvě chlubí: „Vím něco nového!“ Jahodník říká: „Jsi mé štěstí, mé dobro.“ A jahoda přiznává: „Kdo hledá, nalezne.“
Růže
(Rosa)
Květina lásky
Růže – královna květin, odpovídající významem Venuši, zaujímá v říši rostlin výsadní postavení. Usnadňuje meditaci, probouzí lásku a je přínosem pro každého, zejména umělecky a citlivě založené jedince – hudebníky, herce, básníky, jimiž je často opěvována.
Tato podmanivá květina se vyskytuje ve více než dvaceti tisíci odrůdách a v široké škále barevných odstínů i velikostí. Z růže stolisté se získává olej pro základ parfémů. Na jednu jeho kapku se spotřebuje třicet květů.
Růže přitahuje rovněž symbolikou: jako by vlastní životní křížovou cestou (trnitým stvolem) spějeme k rudému květu – srdci lásky. Jedno s druhým úzce souvisí a prolíná se. Kříž s květy růže – symbol rosenkruciánů – je spjat s mystériem zmrtvýchvstání, na němž mají členové jedinečné účastenství.
Všude vidím rudé růže
Jak se zjistilo z nálezů zkamenělin, královna květin existuje již čtyřicet miliónů let. Dnešní ušlechtilé podoby nabyla kolem roku 1800 zkřížením domácích a asijských růží. Představovala vždy krásu a lásku. Již v 7. či 6. století před Kristem se jí dostalo místa v poezii řecké básnířky Sapfó. Křesťanství ji oceňovalo jako milosrdenství Madony. Zbožňována byla ve staré Číně. Šalamoun povyšuje růži k věčné moudrosti. Četnými okvětními plátky totiž skryje tajemství, jež chrání ostrými trny. Je vnímána i jako symbol mlčenlivosti a vzájemné důvěry. Proto bývá znázorněna na katolických zpovědnicích.
Zlatá růže vyjadřuje pomíjivost života, bílá čistotu a radost, v růžové se odráží bolest a červená dýchá láskou, ale znamená i mučednickou krev. Budete-li mít příležitost těšit se z růže modré, važte si jí, je spojena s věrností. Každé ženě sluší růže. Dokáže se z ní těšit, zvláště dostane-li ji od milovaného muže. Ten květinou říká: „Vyznávám ti lásku.“ Je-li květ bílý: „Soužím se, neboť jsi mnou povrhla.“ Jasně červený znamená: „Jsem šťasten tvojí láskou.“ Květ růže stolisté promlouvá: „Obdivuji se ti“. Žlutá růže vyjadřuje žárlivost, růžové poupě vypovídá o dárci, že musí věřit ve štěstí. A najdete-li na polštáři měsíční růži, pak je to vyznání milého, který se nemůže nasytit chvílemi s vámi prožitými…
…Prsten a růže ze všech pout
jsou nejkřehčí; a přec je skout
nám ve své výhni láska přeje;
a velí všem, co spolu žijí,
hrát nejkrásnější symfonii,
aby svět nebyl bez naděje.
(František Nechvátal)
28. 2. 2021
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), z archivu autorky
Další články z této rubriky
gutentor-overlayZávěsné truhlíky a neshody u nás doma s nimi spojené
gutentor-overlayZelený čtvrtek a tradice v naší rodině
gutentor-overlayMožná to znáte taky
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář