Paolo Cognetti: Vlčí štěstí

Paolo Cognetti se narodil v Miláně, kde žije zejména v zimním období, zatímco v létě vyráží do hor, které miluje. Zná je od malička, kdy ho tam brával na túry jeho otec. „Tehdy věřil, že ledovec je věčný a neměnný, část hory, kterou tam mezi skálou a nebem vždycky najde. Zato jeho otec pochopil, co se děje: Jedna věc zmizí a na jejím místě se objeví jiná, řekl mu. Tak to na světě chodí, víš? To jen nám se pořád stýská po tom, co tu bylo dřív.“

Do hor se vydá i protagonista příběhu, čtyřicetiletý Fausto, poté se rozejde s ženou, která se málem stala jeho manželkou. Opustí Milán a několik měsíců pobývá ve vesnici, kde přijme práci kuchaře v horské chatě. Sblíží se zde se sedmadvacetiletou servírkou Silvií. Ta se však po nějakém čase od něho odpojí, aby poznala zase jiné místo. Chatu, kde původně pracoval, její majitelka Babette uzavírá, když cítí, že ji k místu už nic neváže, a chce se vymanit z letitého stereotypu. „A přece si myslím, že jen ten, kdo si zvykne, vidí doopravdy, protože zbavil svůj pohled veškerého sentimentu. Sentiment je jako růžové brýle, šálí zrak,“ sděluje mu.

Fausto si najde novou práci a zanedlouho se vydává za Silvií na místo v horách, kde pracuje. Jejich setkání je ale kratší, než by si přál. Jeho dívka zde totiž končí a vrací se do města, mimo jiné i urovnat svůj vztah k otci, zatímco Fausto se chce v horách usadit. Silvii chápe, protože „člověk na hory pohlíží jedním způsobem, když v nich žije, a jiným, když je od nich daleko“. On touží být na jednom místě, stejně jako strom, který nemůže jít za štěstím jinam. Roste, kam dopadlo jeho semeno, a aby byl šťastný, musí si zvyknout. Stejně tak Fausto potřebuje zažívat štěstí jednoduchého života v horském prostředí, až velebně krásném, kam se po letech znovu začínají vracet vlci… Ani ti často nevydrží na místě, kde jim k životu nic nechybí, a přesto ho z člověku neznámých příčin opouštějí a vydávají se jinam.

Ve třiceti šesti krátkých kapitolách se představují čtyři hlavní protagonisté, jejichž osudy jsou spjaty s životem v drsných horách. Autor jejich povahy vystihuje s citem, bez patosu či zdlouhavého popisování, obejde se i bez uvozovek v přímé řeči, a textu to na autentičnosti neubírá, právě naopak. Odhaluje touhy člověka, který i přes zklamání a nesnáze neztrácí sílu a odhodlání jít svobodně za štěstím.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, euromedia.cz