Žádná jiná hračka na světě nemá tolik příznivců jako plyšový medvídek. Medvídka zbožňují sběratelé i děti. Často se stává rodinným dědictvím, které přetrvává desítky let. Jak medvídek vznikl? Proč se stal tak oblíbeným? A jak se naučit vyrábět takové hračky vlastníma rukama?
Dnes se pod pojmem plyšový medvídek skrývá cokoli od drahých plyšových medvídků až po ty nejobyčejnější, které najdete v každém obchodě. Milovníkům plyšových medvídků však doporučujeme nezaměňovat běžné hračky a jedinečné plyšové medvídky.
Háčkování po japonsku: z amigurumi budete nadšení vy i vaše vnoučata
Jak vypadá správný klasický medvídek a co ho dělá tak skvělým?
Především má tento medvídek zvláštní strukturu: nejen že sedí, ale dokáže se i postavit na zadní nohy, jeho končetiny jsou pohyblivé a hlava se otáčí. Toho je dosaženo použitím speciálního montážního systému, který byl mimochodem vyvinut před více než sto lety.
Za druhé: tělo medvídka je velmi hustě vycpané. Hlava by měla být například tuhá jako tenisový míček. Do náplně se přidávají speciální zatěžující látky zvané pelety, dodává se tak hračce příjemná tíha – „živá váha“ – na rozdíl od obvyklých lehounkých plyšáků.
Za třetí: ti praví medvídci jsou šiti ze speciálně vybraných materiálů. Klasickou volbou je mohér, tkanina s bavlněným podkladem a vlněným vlasem. Používá se také plyš, kožešina atd. Medvídek je proto velmi příjemný na dotek.
Tyto vlastnosti samozřejmě dělají z takových medvídků neobvyklé hračky. Jsou ale tak neobvyklé, že fascinují celý svět doslova „medvídkománií“, do které je zapojeno mnoho lidí v různých zemích? Možná nejde jen o vlastnosti těchto hraček, ale také o to, jak se vyvíjela jejich historie, která začala před více než sto lety.
V historii této hračky existují dvě větve, které se nakonec spojí v jednu
Začněme epizodou, která dala medvědovi jméno. V roce 1902 přijel americký prezident Theodore Roosevelt, který byl mimo jiné vášnivým lovcem, pracovně do Mississippi a ve volném čase se rozhodl lovit v místních lesích. Žádné zvíře však stále nepřicházelo. Myslivci vyhnali jediného medvěda z lesa, a aby potěšili vzácného hosta, přivázali medvěda ke stromu: „Střílej!“ Roosevelt však odmítl bezbranné zvíře zabít. Případ se dostal na titulní stránky novin a deník Washington Post zveřejnil karikaturu Roosevelta, který odmítl zastřelit roztomilé ušaté medvídě s velkýma očima.
Maurice Mitchum, podnikavý ruský přistěhovalec, který vlastnil obchod se suvenýry v New Yorku, využil tohoto humbuku a vedle karikatury vystavil plyšového medvěda, kterého vyrobila jeho žena. Medvěd okamžitě vzbudil pozornost: každý si ho chtěl koupit. Poptávka rostla a Maurice brzy přešel na výrobu podobných hraček. Rooseveltovi také napsal dopis, v němž ho žádal, jestli může medvídka pojmenovat Teddy – zkrácený výraz jména Theodore. A získal prezidentův souhlas. Odtud hračka dostala své celosvětové jméno – medvídek Teddy.
Háčkování, tradice našich babiček
Druhý příběh, který se vyvíjel téměř souběžně s prvním, vytvořil z medvídka to, čím je dnes, se všemi jeho jedinečnými rysy. Vznikl v Německu a souvisí se společností Steiff, dodnes existujícím výrobcem hraček. Zbrusu nového medvídka vytvořil Richard, synovec majitelky společnosti Margareth Steiffové, který byl výtvarníkem. Kreslil zvířata v cirkuse a nakreslil obrázek medvěda stojícího na zadních nohách. Když Margareth uviděla kresby, rozhodla se podle nich vyrobit hračku. Navrhla vzor a Richard vymyslel pohyblivé držáky na hlavu a tlapky. První medvěd byl veřejnosti představen na výstavě v roce 1903 a hračka se brzy začala dobře prodávat.
Na počátku 20. století si s plyšovými medvídky samozřejmě hrály především děti, ale nosili je i dospělí. Někteří si je dokonce brali na společenské večírky! Brzy se medvídek stal oblíbeným i v Evropě, zejména před první světovou válkou. Matky a manželky šily medvídky jako talismany pro vojáky, kteří odjížděli na frontu.
Po válce se „medvídková“ mánie jen prohloubila. Alan Alexander Milne, který v roce 1926 vydal první knihu o Medvídkovi Pú, napomohl jejímu rozšíření a učinil z medvídka jednu z nejznámějších postav dětské literatury minulého století.
Domeček pro panenky a háčkované doplňky
Během velké hospodářské krize byli medvídci na několik desetiletí zapomenuti. Koncem 60. let je znovu připomněl britský herec Peter Bull. V jednom televizním pořadu se Bull vyznal ze své lásky k plyšovým medvídkům a poznamenal, že citový vztah k této hračce může být pro dospělého člověka důležitý. Po skončení pořadu obdržel Peter tisíce reakcí od diváků, kteří jeho slova potvrdili. Dal tedy do novin inzerát, v němž vyzýval lidi, aby mu posílali příběhy týkající se medvídků. Bullova kniha „Medvídek se mnou“ byla vydána v roce 1969. Vycházela z jeho svědectví a odstartovala druhý „medvídkový boom“ v Evropě i v Americe.
Pak přišla éra designových medvídků, z nichž prvního představila na výstavě panenek v roce 1974 výtvarnice Beverly Portová. Její práce se stala senzací a brzy si lidé po celém světě začali navrhovat a ručně vytvářet vlastní medvídky. Objevily se knihy s návody na výrobu hraček, specializované časopisy a s příchodem internetu i webové stránky. Od té doby počet příznivců medvídků jen roste a umění tvorby medvídků se může naučit každý.
Jak vyrobit svého medvídka
Z popisu asi poznáte, že výroba medvídka je složitější než výroba běžného plyšáka. Řemeslníci vyrábějící medvídky mají svá vlastní tajemství: výroba vzorů, detaily zdobení a způsoby „zestárnutí“ medvídků, aby získali historický vzhled. Nepouštějte se hned do tak složitých projektů.
Vyhledejte na internetu návody na zhotovení medvídků pro začátečníky. Vše, co potřebujete k výrobě, obvykle koupíte v řemeslných obchodech. Podívejte se podrobněji na části o vycpávání medvídka a připevňování tlapek a hlavy. Ty jsou pro začátečníky nejobtížnější. Ale hotový medvídek bude pěkný, hustý, těžký a bude moci zvedat nohy a otáčet hlavou: klasický medvídek!
Můžete také vytvořit vlastní „medvídkový obleček“, ale podle milovníků medvídků to může být opravdu zdlouhavé a časově náročné. Ale jak říkají zbožňovatelé Teddyho, je to opravdu zábavná práce.
Medvídek se může stát dekorativním předmětem, milým dárkem nebo oblíbenou hračkou pro děti. Medvídek, kterého jste ušili a dali mu jméno, může děti provázet po celý život…
Zdroj: redakce – Milan Dobrovský, Sberbankaktivno.ru
Další články z této rubriky
gutentor-overlayZávěsné truhlíky a neshody u nás doma s nimi spojené
gutentor-overlayZelený čtvrtek a tradice v naší rodině
gutentor-overlayMožná to znáte taky
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář