Jak pomíjivé mohou být dojmy. Když jsem coby jinoch základní školou povinný poněkud svrchu hleděl na tradiční nedělní filmy „pro pamětníky“, uniklo mi, že o půlstoletí později tituly, které jsem tehdy vídal coby premiéry, budou ve stejné škatulce.
Ona ale situace byla trochu jiná: televize měla jeden program, druhý se teprve klubal – a kdo chtěl být ve světě české kinematografie dnešním slovníkem řečeno „in“, tak musel do kina. Vzhledem k tomu, že lístek stál od tří do pěti korun (takzvané „modré“ biografy na rozdíl od premiérových, na plakátech červeně označených, byly značně levnější) to zase nebyl takový problém…
Křépa ničí vše, co mu přijde pod ruku
Imrich Křepinský je značně sebevědomý mladý muž, velká naděje motokrosu, ale také tak trochu nespoutaný floutek. Rady si s ním neví rodina ani trenér oddílu, v němž se pokouší prorazit do špičky ve svém oboru. Problém nastává ve chvíli, kdy takzvaně „rupne“ u maturitní zkoušky z matematiky, což znamená nastoupit do zaměstnání. Pomocnou ruku mu podá vedoucí autoservisu, legenda motoristického sportu Ota Hasman, k němuž Křépa obdivně vzhlíží. Navíc autoritativní otec „ocení“ synův úspěch při zkoušce z dospělosti nekompromisním krokem – prodá jeho závodní stroj.
Dalším tíživým bodem je jeho náklonnost k Heleně z party, do níž Imrich, zvaný familiérně Křépa, patří. Atraktivní dívka ho však bere se značnou nadsázkou a svým způsobem se mu vysmívá, že vlastně nic nedokázal. Slouží jí jen jako zdroj peněz, které na zábavě lehkomyslně utratí a Imrich kvůli ní ještě dostane nakládačku – dá mu poté ulitmatum v délce jednoho roku, aby se předvedl. Přesto dojde k určitému zlomu – jde navštívit profesora matematiky Chaloupeckého s cílem dodatečně složit maturitní zkoušku a potkává jeho vnučku Moniku. Ta ho sice nedokáže zgruntu předělat, ale její přítomnost dokáže Křepinského přimět, aby se plně soustředil na prozatím nejdůležitější závod jeho dosavadní kariéry, ovšem i ten má svou stinnou stránku v podobě tří tisícovek – Hasman se v tomto závodě chce rozloučit vítězstvím a Křépa má být jeho pojistkou…
„To si musíš vyhrát sám!“
Autor předlohy Karel Štorkán byl znám spíš jako tvůrce detektivních příběhů, tentokrát se pokusil vykreslit rozporuplné vnímání důležité životní etapy dospívajícího sportovce. Pro někoho může tato věta připomínat frázi z normalizačních recenzí, ale její kritici by si měli uvědomit, že po neúspěchu u maturity většinou následoval nástup na vojenskou službu – a v případě Křepinského, jenž neměl dostatečné výsledky, by se také klidně mohlo stát, že by se s motokrosem na dva roky musel rozloučit. Křépovo tápání ve všech oblastech života naráží na obvyklé nešvary – popisovat, co se děje v autoservisu není potřeba, odmítání ze strany Heleny nakonec způsobí zmíněnou bitku při zábavě na Živohošti a ruku v ruce s tím kráčejí i určité neúspěchy. Autor na svou dobu celkem věrohodně nabízí pohled na člověka, jenž přes „záruky poskytované mu socialistickou společností“ složitě hledá, jakým směrem se chce vydat.
Film provází i tři písničky – tu neznámější Rodeo (s vypíchnutou strofou „To si musíš vyhrát sám“) byla dílem autorů Svatopluka Havelky a textaře Pavla Kopty; nazpívala ji Eva Pilarová. Po jejím boku stanula Věra Špinarová, pro níž skladbu Andromeda kompletně vytvořit Ivo Pavlík, budoucí manžel jiné moravské hvězdy Heidi Janků. Triumvirát populárních zpěvaček doplnila Naďa Urbánková, jejíž píseň Nemám zájem vytvořil Jaroslav Uhlíř a slova napsal známý Cimrmanolog Miloň Čepelka. A konečně mírně rozvernou Tichou putyku (Jiří Eliáš-T. R. Reid) si zapělo herecké duo Josef Somr a Vladimír Menšík. Orchestrální dotáčky jako v té době často proběhly pod dozorem dirigenta FISYO Františka Belfína.
Prý okrajový sport…
Někteří, nejspíš mladší filmoví fanoušci, neváhali označit film za nudný a motokros za zbytečný sport. Těžko říci, zda tehdejší borci jako Jaroslav Falta, Jiří Stodůlka, Zdeněk Velký, Antonín Baborovský nebo Oldřich Hamršmíd (ten si ve filmu zahrál pod svým jménem) by s tímto názorem souhlasili; zvláště když sklízeli úspěchy i na mezinárodních podnicích. Problém pro ty později narození tkví možná v tom, že tu je absence děsivých karambolů, po nichž nelétají vzduchem kusy motocyklů a těl závodníků. Taktéž ona milostná fáze je jenom naznačena a nejde se do povinné naturální polohy.
Tehdy začínající Vítězslav Jandák v roli Imricha má působit frajerským dojmem, ale spíš se mu podařilo vykreslit mladíka, jenž si přes vnější image neví rady sám se sebou a nezvládá se přenést přes neúspěchy. Eva (tehdy ještě) Trejtnarová vystřihla téměř až arogantní Helenu s přesvědčivým přístupem, jejím absolutním opakem je nesmělá Libuše Šafránková coby Monika Chaloupecká. Samostatnou kapitolou je svérázné duo v autoservisu – Josef Somr (vedoucí Hasman) a Vladimír Menšík (mechanik Vilda Troníček): rozehrávají doslova improvizační koncert, jenž jim režisér v mnoha směrech toleroval. Pokud se však podíváme do kompletního hereckého listu, může nás překvapit, kolik známých tváří se v Rodeu objevilo.
Důležitý byl i přínos odborníků – štáb využíval Automotokluby (AMK) Svazarmu v Holicích, Poříčí nad Sázavou (na zdejších tratích se natáčely závodní scény), dále pak motokrosové kluby Dukla Praha, Rudá hvězda Praha a Dukla Olomouc. Výraznou měrou přispěl i sportovní fotograf Vladimír Kolář.
Nános času bývá neúprosný, ale Rodeo nabízí pohled na tehdejší dobu bez výrazného takzvaně tendenčního přístupu: neúspěšný student, jenž si navíc zapálí před maturitní komisí, pokus o ovlivňování sportovního výsledku, poněkud volnomyšlenkářské chování, ale to vše bez mentorování a nápravy v duchu nezištné pomoci soudruhů či socialistických kolektivů. Film je neprávem opomíjen, a i když běh času nelze zastavit, nabízí nejen nástin života na začátku 70. let, ale i zajímavé záběry na exteriéry, z nichž už dnes některé neexistují. Ostatně, v kolika filmech jste se s kamerou mohli proběhnout letenským tunelem? Snad pouze s běžcem Ondřejem Veseckým při pražském maratonu v seriálu Dlouhá míle (1989) – ale to byla organizovaná akce.
RODEO (1973)
Hrají: Vítězslav Jandák, Eva Trejtnarová, Josef Somr, Vladimír Menšík, Václav Babka, Jiřina Třebická, Vladimír Šmeral, Libuše Šafránková, Erik Pardus, Eva Jiroušková, Věra Galatíková, Jiří Hálek, Jan Hrušínský, Alexej Okuněv, Jiří Kodet, Václav Trégl, Jiří Lábus, Zdeněk Rumpík, Jiří Krampol, Jiří Zahajský, Soňa Dvořáková, Dana Řeháková, Jan Faltýnek, Jiří Lír, Vladimír Sís, Věra Uzelacová.
Hudba: Svatopluk Havelka, Jaroslav Uhlíř, Ivo Pavlík, Jiří Eliáš
Kamera: Jiří Kolín
Předloha: Karel Štorkán
Scénář a režie: Antonín Máša
Premiéra: 26. 1. 1973
Zdroj: redakce – RoBertino (autorské dílo), Kinobox, ČSFD
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář