Zdařilý debutový román Veroniky Kratochvílové (nar. 1987 v Českých Budějovicích), novinářky a šéfredaktorky měsíčníku Lidé a Země, je vnímavou výpovědí o osudech Magdaleny, žijící v domově důchodců a mladé Lenky, která se přestěhovala do jejího bytu a našla něco, co by předchozí nájemnici chtěla předat. Netuší, jak nové setkání ovlivní jejich život.
Je květnové ráno roku 1953. Selská rodina Šámalů se musí vystěhovat ze svého domova, po generace spravovaného gruntu a opustit svůj statek, pole i dobytek, převzatý při kolektivizaci zemědělství do vlastnictví JZD. Do určeného bytu si mohou vzít jen předepsaný počet nejnutnějších věcí. Otce jako kulaka neplnícího nereálné normy zavřeli do vězení. Magdaleně Šámalové, narozené v roce 1936, se vybavuje výrok jejího táty „My, sedláci, jsme jako jabloně. Náš domov je tam, kde jsou naše kořeny. Sílu bereme z půdy a plody naší práce jsou sladkostí celého světa.“ Nyní jsou kořeny podťaté, plody nezralé a další planá jabloň usychá…
Magdaleně je šestaosmdesát let, žije v domově důchodců, a i zde je „noblesní starou pannou“, ponořenou do četby knih a vzpomínek na minulý život, na příkoří, i chvíle krátké radosti.
Sedmatřicetiletá Lenka se po rozchodu s přítelem přestěhuje do bytu po Magdaleně. Když najde ve schránce dopis pro Magdalenu, rozhodne se jí ho osobně předat. Obě ženy si hned padnou do oka a těší se z každého setkání. Lenka se snaží přítelkyni zpříjemnit pobyt v domově a pomáhá jí i s vyřízením neočekávaného dědictví, obsahující něco pro ni velice důležitého. Uvědomuje si, že také ona našla, co je pro ni podstatné.
Děj jímavého románu se prolíná dvěma časovými rovinami. Jedna se odehrává v padesátých letech, druhá v současnosti. Magdalena hodnotí svůj život, zatímco Lenka si ujasňuje, co vlastně chce a snaží se žít tak, aby jí to přinášelo radost. Autorka na příkladu dialogu dvou generací s odlišnými zkušenostmi, a přesto si rozumějícími, ukazuje, kudy vedou cesty k naplnění snů.
V poznámce na závěr zmiňuje, že tématem rozkulačení byla částečně inspirována zkušenostmi své rodiny, kdy vyvlastnění a vystěhování ze statku v jižních Čechách zažila její prateta, jež jí o tom barvitě vyprávěla: „Nespravedlnost a příkoří, které měly poznamenat celý rod, se proměnily v sílu odpuštění a touhu po životě.“
Doufejme, že po úspěchu prvního literárního počinu Veroniky Kratochvílové budou následovat další, jimiž obohatí náš život.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář