Průvodce po místech spjatých s životem a dílem českého spisovatele
Fotograf, dokumentarista, publicista a básník Tomáš Mazal (nar. 1956) se s Bohumilem Hrabalem setkal v roce 1989. Stal se jeho přítelem, hlavním životopiscem a fotografem. V knize Cesty s Bohumilem Hrabalem představuje nejen místa s ním spojená, ale i cestu k jeho duši a vidění světa i lidí pohledem citlivého pozorovatele, „kterému se přihodilo, že byl úspěšný“.
Tomáš Mazal nás zavede na téměř padesát míst, spjatých se životem Bohumila Hrabal (1914-1997). Jak bylo zmíněno na křtu knihy, jedná se o „bedekr o poutních místech svatého Bogana“ a kroniku, vypovídající o tom, kde vyrůstal, bydlel, studoval, pobýval, psal, a kam chodíval s přáteli rozmlouvat u sklenice pěnivého moku.
Seznámíme se s rodištěm, školou i jeho „neuměním se učit“, neboť „býval tuzince často zasněný a hlavně myšlenkami pořád někde jinde.“ Na právnické fakultě UK jej ovlivnily přednášky o Shopenhauerovi: „jeho filozofie mne zaujala natolik a tak, že mi zvolna a jistě vytvořila světový názor.“ Oproti tomu v Poldovce „nahlédl k podstatě pracujícího člověka a poznal tělem i duší, kdo a co je čtvrtý stav.“ Významnou úlohu v Hrabalově životě měla i provozovna sběrných surovin ve Spálené ulici, kam nastoupil v říjnu 1954, aby s parťákem Haňťou balili starý papír a svlažovali se pivem z blízké hospody U kotvy. Prožitky z toho období jsou zachyceny ve slavné novele Příliš hlučná samota, o níž její autor poznamenává v roce 1989: „Snad jsem žil a psal jen proto, abych napsal Hlučnou samotu.“*
Nechybí připomínka dnes již neexistujícího libeňského bytu o jedné místnosti v bývalé kovářské dílně ve dvoře domu Na Hrázi 24, kterou Hrabal získal do vlastního nájmu. Právě zde a v blízkém okolí prožíval svá nejšťastnější léta. „Ta Libeň, ta stará Libeň se v mém životě zjevila jako záchranný pás.“ V libeňském zámku se také 8. 12. 1956 oženil s Eliškou Plevovou, zvanou „Pipsi“. Miloval zdejší hospody a výčepy, rád zašel také do pivnic U Zlatého tygra, U Hynků a mnoha dalších, „protože ve střední Evropě je lepší nevystřízlivět“.
Bylo mu dobře v Kersku, kde zakoupil roku 1965 malou chatu. „Koupil jsem si domeček, abych našel samotu, ale nalezl jsem za dva dny více přátel, než jich mám doma.“ Psal tu své povídky a v restauraci Hájenka byl vždy vítaným a váženým hostem. Kersko s jeho obyvateli vypodobnil v knize Slavnosti sněženek. Bylo mu zde dobře, a i když později bydlel v paneláku v Kobylisích, pravidelně se sem vracel, byť později pouze na krátkou otočku, aby nakrmil své kočenky.
Tomáš Mazal se několikrát zmiňuje o Hrabalově názoru na sebevraždu, k níž se sám rozhodl v nemocnici Bulovka 3. 2. 1997. Pochován je v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku.
Mimořádná kniha připomíná místa spjatá se životem Bohumila Hrabala, s jeho literárním dílem, rodinou i přáteli. Fundovaný text je obohacen o osobní vzpomínky, úvahy a citace z knih či rozhovorů a doplněn množstvím černobílých i barevných fotografií oživujících život nezapomenutelného českého spisovatele.
Cennou publikaci uzavírá přehled biografických dat o jeho životě a díle, názorné mapy vybraných míst i jmenný a místopisný rejstřík.
Křest knihy se konal 9. prosince 2025 ve stylové pražské restauraci Pork´s za účasti autora Tomáše Mazala a kmotrů: herce Petra Bruknera a literárního publicisty Jiřího Peňáse.
* B. Hrabal, Diamantové očko inspirace, in SsBH, sv. 17, s. 236.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář