Jiří Padevět a spisovatel, loutkoherec a herec Ivan Kraus (nar. 1939) si v přátelském rozhovoru notují z lidského i profesního hlediska. Povídají si o literatuře, umění a významných osobnostech, o disentu, práci Ivana Krause a milované ženy Nadi Munzarové. A také o jeho sourozencích a rodičích – otci, jenž přežil koncentrační tábory a matce, která jim byla oporou v těžkých životních obdobích. Probírají témata z kultury, politiky, baví se o osobních zkušenostech, názorech i soukromém životě.
Otec Ivana Krause si přál vychovat prvorozeného syna tak, aby se nikdy nikoho a ničeho nebál. Rodina i další okolnosti formovaly Ivanovu osobnost, rozum, ego, citlivost a potřebu pomáhat druhým, což se promítlo do jeho osobního i pracovního života.
Navzdory svým pětatřiceti úspěšným knihám, vydaných v zahraničí i u nás, se Ivan Kraus nepovažuje za literáta, ale za psavce a vypravěče. „Sám jsem dávno přesvědčený o tom, že jsme všichni autory nenapsaných románů – jen většina z nás je nedá nikdy na papír. Do nich patří i naše odchody a stejně nečekané návraty.“ Fascinace českým jazykem je patrna v obdivuhodném způsobu vyjadřování psaném i mluveném. Umí ho používat výstižně, vtipně i s dávkou ironie, a bez zbytečného slovního balastu.
Když se Ivan Kraus nedostal na obor scenáristiky FAMU, vystudoval školu Mezinárodních a ekonomických vztahů a pracoval v exportní firmě. Přitom se plně věnoval svým láskám – loutkám a divadlu. Působil na několika domácích scénách včetně Černého divadla, kde se seznámil s kolegyní Naďou Munzarovou, s níž se v roce 1967 oženil.
Říká, že máme jen dvě věci: vlastní vůli, která souvisí i s pílí. Bez vůle nejde nic. To platí pro všechny. Za vůbec nejcennější považuje, koho v životě potkáme. K důležitým lidem jeho života patřil spisovatel, dramaturg a pedagog Ivan Vyskočil a Milan Šulc. Rád vzpomíná na Honzu Švankmajera, Vladimíra Hrabala či Jaroslava Strnada, vzácného člověka s pohnutým osudem i další osobnosti.
V roce 1968 s manželkou emigrovali a jako Blackwits s velkým úspěchem vystupovali s loutkami v pařížské Olympii, v dlouhodobém angažmá proslulého kabaretu Crazy Horse i na dalších místech. Život v exilu hodnotí Ivan Kraus jako příjemně schizofrenní. Měl svobodu a mohl se věnovat tomu, co má rád – loutkoherectví a psaní knih, kde uplatnil umění užívat bohatosti a tvárnosti češtiny, jíž je fascinován.
V exilu mu vyšly první autobiografické, satiricky laděné knihy, další napsal po svém návratu a ihned se z nich staly bestsellery. Publikoval povídku Cenzor, podle níž byl natočen stejnojmenný film s Anthony Hopkinsem v hlavní roli.
Závěrem vypráví o návratu do vlasti po dvaadvaceti letech, do už „tak trochu jiného světa“, kde byl přijat, jako by nikdy neodjel.
Na profesionální úrovni, a přitom s citem a velmi příjemně vedený rozhovor dvou přátel naladěných na stejnou vlnu, doprovázejí černobílé fotografie z archivu Ivana Krause. Výborný počin nakladatelství Vyšehrad v edici Rozhovory lze doporučit pro upřímné vyznání životu v jeho proměnách a bohatosti, podaném bez dramatického patosu, zato s jistotou hodnot důležitých pro Ivana Krause, jenž upoutá svou inteligencí, uměleckou invencí, nadhledem, trefnými postřehy a upřímností.
Slavnostní uvedení knihy se konalo 30. března 2026 v pražském knihkupectví, vinotéce a kavárně Božská Lahvice za přítomnosti autorů, šéfredaktora nakladatelství Garamond Petra Himmela, jenž jím provázel, a kmotra Roberta Tamchyny.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář