Australská scenáristka, dramatička a spisovatelka Debra Oswaldová (nar. 1959) obdržela za svá díla několik významných ocenění. Její kniha Sto let s Betty byla nominována na cenu ARA za historický román. Zachycuje životní cestu statečné ženy, kterou ani přes mnohé strázně neopouští odhodlání čelit osudu v neklidných proměnách 20. století. Den před oslavou stých narozenin vzpomíná s osobitým nadhledem na vše, co během pestrého života zažila.
Ve fiktivní, upřímné a otevřené biografii vystupuje Elizabeth Rankinová, narozená v roce 1928 jako sedmé dítě do chudé rodiny, žijící na okraji Londýna. Matka při porodu desátého dítěte zemřela a otec opilec, často ztrácel nervy i práci. Těžké časy zažívala rodina ve válečném období, když při náletu na město zahynuli v troskách jejich domu tři sourozenci.
Po osvobození se vydává Betty s mnoha dalšími na zaoceánském parníku do Austrálie. Na jeho palubě naváže pevná celoživotní přátelství s Leem Newmanem, německým Židem, Řekyní Athénou, jež míří za svým nastávajícím manželem a dobrosrdečnou dívkou Pearl.
Zažívá vzestupy i pády. Je múzou geniálního umělce, nečekaně se vdá za bohatého mladíka. Narodí se jim dcera, jež se k ní chová odtažitě, syna na drogách zachrání na poslední chvíli. „Neexistuje žádná hierarchie utrpení. Jeden druh trápení nijak neznevažuje druhý,“ říká Betty, jež přijímá, co jí život přináší.
Ve světě dochází k zásadním událostem – druhá světová válka, protesty proti válce ve Vietnamu, boj proti rasové nenávisti a útlaku i za svobodná práva žen, kulminuje epidemie AIDS…
Betty si připomíná bolestnou ztrátu nejbližších, obtížné začátky v Austrálii, různá zaměstnání, zlomené srdce i nové lásky, manželství a mateřství s péčí o děti, sdílenou radost s přáteli nebo vzrušující objevné cesty do vzdálených zemí.
Krátce před stoletým jubileem si zaznamenává: „8. dubna 2028– sobota, několik dní před 12. dubnem, kdy mám opravdu narozeniny. Ale i když jsem se smrtí smířená, ráda tu ještě chvilku zůstanu. Jsem zvědavá. Chci vidět, jak se vyvine život mých potomků. Jak se vyvine svět.“
Debra Oswaldová při psaní románu myslela na svoji matku, narozenou ve stejnou dobu i na stejném místě jako Betty. Zajímalo jí přitom, jak v nás stále zůstávají zážitky z dětství, ovlivňující naše myšlení i chování, i když jsme staří. Je přesvědčena, že některé věci pochopíme, jen když s postavami zůstaneme celá desetiletí.
„Fascinuje mě, jak klíčové okamžiky zapadají do celkové mozaiky života. Nejde jen o jeden zásadní milostný vztah, příběh o našem původu, kariérní krizi či nemoc; jde o to, jak se to všechno mísí dohromady, jak do sebe jednotlivé události zasahují a ovlivňují, co přijde vzápětí. Právě taková mi připadá ona nepřehledná, syrová pravda o životě většiny z nás – a pro ženy to platí obzvlášť,“ svěřuje se autorka v jednom z rozhovorů o své mimořádné knize.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář