Z deníku neznámého dobrodruha
Nevšední, bohatě ilustrovaná kniha, plná strhujících zážitků z napínavé výpravy do Amazonie, nadchne čtenáře od deseti do devadesáti devíti let milující napětí, dobrodružství a fantastické příběhy.
Teddy Keen, redaktor a editor mimořádné publikace s nádhernými barevnými kresbami, hned v úvodu vysvětluje, jak v září roku 2014 s kolegy z výzkumné expedice zkoumající řeku Jari, přítok Amazonky, narazili v hlubokém pralese na opuštěný přístřešek. V něm našli zapečetěnou kovovou schránku s uloženými dokumenty, mapami, skicáky a deníky, plnými fascinujících zážitků a ilustrací. Patřily muži, jehož identitu se nepodařilo odhalit, ale jeho neuvěřitelná cesta, zachycená v denících a sešitech, objevitele nadchla. Ted se rozhodl zápisky zpracovat ve dvou knihách – Ztracená kniha dobrodružství a Cesta k poslední řece -, aby předal objevené příběhy a znalosti a v dětech i dospělých podnítil lásku k přírodě. Ve všech zemích, kde knihy vyšly, vzbudily velký zájem a jak potvrzuje Teddy Ken, je to „kniha, která vás zavede hlouběji do neznáma než kdy předtím.“
Vypravme se s neznámým dobrodruhem do srdce amazonského pralesa. Zakusíme adrenalin z dobrodružství, nebezpečí, a také radost z poznávání a nových objevů. Impulzem k jeho výpravě byla stará, ručně malovaná mapa z divokého území severní části Amazonie s poznámkou „Poslední řeka“. Na cestu se vydal společně s kamarádkou Bibi, vědkyní z Brazílie. V deníku popisoval a doplnil barevnými kresbami, co na své vzrušující výpravě zažili a s kým se setkali. Putovali pěšky i na lodi a nějakou dobu je doprovázel i pes, který se k nim zčistajasna přidal. Poznáme, co si museli na expedici přichystat, zajistit a jak si uspořádat táboření, jaká zvířata potkávali, včetně nebezpečného sladkovodního rejnoka, obrovitého sklípkana, kajmana, jaguára i smrtelně jedovatých hadů či dravých ryb piraň. Museli se vypořádat i s mnoha dalšími překážkami a nesnázemi, obtěžováni krvelačnými komáry a neodbytnými muchničkami. Jednou by Bibi málem přišla o život, kdyby ji kamarád nezachránil.
Peter Wohlleben: Přírodě na stopě
Většinou se v pralese setkávali se zvířaty, jen občas mohli promluvit s rybáři nebo vesničany a také s mužem, jemuž ukázali mapu. Jen se usmál a do písku nakreslil svůj plánek s horskou řekou, o níž vesničané tvrdili, že neexistuje. Postupovali stále dál a každým dnem objevovali nové poznatky. Jako vítaný člen posádky se k nim přidala kamarádská opička.
Ve chvílích volna cestovatel maloval tropické rostliny a bujnou vegetaci nebo objevené brouky a další hmyz i zvířata, na která narazili. Konec jejich cesty se blížil, ale nebyl snadný.
„Vystoupali jsme přes 600 metrů po svahu hory a dorazili k příkré skalní stěně. Přívalová řeka by touhle dobou neměla být víc než jen potůček, její tok přesto neslábne. Džungle se teď s každým dalším krokem zdá neprostupnější, jako by nás chtěla zastavit. Nohy se nám podlamují, ruce máme celé rozedřené. Určitě už nemůžeme být daleko od hřebene.“
Nakonec oba poznali tajemství, o němž museli vědět i domorodí vesničané, kteří jim o něm ale nechtěli nic říci. Bude nakonec prozrazeno v deníku? A co statečným cestovatelům cesta dala nejvíc? „Slyšel jsem skřeky noční džungle. Kráčel jsem pod korunami protnutými paprsky světla. Ale především jsem spatřil místo, kde přebývá život sám. Dotknul jsem se země mnoha vod.“
Hazel Prior: Volání tučňáků
Nechte se okouzlit nádherou nespoutané pralesní divočiny, pestrostí jejích rostlin i zvířecích obyvatel. Poznejte také sílu přátelství, na něž se lze spolehnout, a ochraňující lásku k přírodě.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), knihykazda.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlayJak získávat přátele a působit na lidi
gutentor-overlayJaké záliby měla císařovna Sisi?
gutentor-overlayDžungloidní zahrady od Nezkrotné zahradnice
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář