James Alfred Wight, píšící pod pseudonymem James Herriot (1916-1995), byl oblíbeným britským zvěrolékařem s obdivuhodným literárním talentem. Jeho knihy o zvířatech a lidech milují miliony čtenářů po celém světě. Napsal sedmnáct knih pro dospělé a děti. Vyšly v desítkách milionů výtisků ve dvaceti zemích a natočily se podle nich úspěšné filmy a televizní seriály. V roce 1979 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria a od edinburské Heriot-Watt University čestný doktorát.
James Alfred Wight psy miloval, rozuměl jim a v jeho domácnosti je považovali za členy rodiny. Jezdili s ním za pacienty a doprovázeli jej na dlouhých procházkách v přírodě.
V souboru padesáti originálních krátkých povídek pod názvem Zvěrolékař a psí historky líčí, s hlubokou znalostí povah psích i lidských, příhody z celoživotní veterinární praxe v Yorkshiru. Představuje psy a pejsky nejrůznějších plemen, velikostí, charakterů i libůstek, jimiž se vyznačují podobně jako jejich různorodí a svérázní majitelé.
Například ve vyprávění o staré paní Donovanové a jejím věrném teriérovi Gypovi, zmiňuje její obětavou starostlivost, s jakou se ujala zanedbaného psa, píše také o psu, který zaštěkal jen jednou v životě, či o veselé rodině Dimmockových s mnoha dětmi, nejupřímnějšími milovníky zvířat, kteří pokaždé zaplnili čekárnu ordinace.
Dojme vzpomínkou na chudého chlapce Wese, jehož jedinou radostí byl pejsek Duk, kterého si pořídil z útulku. Dával mu, co mu od druhých chybělo – lásku a přátelství.
Když aktivní pes Digger ztratil zrak, jeho pán si zoufal. Herriot jej povzbudil, že se zvířata dokážou zázračně přizpůsobit i takovému neštěstí a žít svým způsobem spokojený život.
Starostlivá fenka Judy, žijící na statku, láskyplně cítila s každým stvořením, a když některé zvíře onemocnělo, obětavě ho pomáhala léčit.
Jeden zlatý labrador zase rád vyhledával „pochoutky“ v popelnicích, a miloval jízdu z dětské skluzavky.
Všichni psi vynikali individualitou, charakterem a projevovali se jako osobnosti, jak dokládají příhody, které se skutečně staly, i když někdy v jiném čase a sledu. Jímavé a veselé historky jsou psány s moudrou vlídností i vtipným nadhledem. Je v nich úcta k životu, k lékařskému umění uzdravovat i radost ze společnosti zvířat. Ačkoliv se nabízejí na téměř pěti stech stranách, budete chtít číst je dál, jak si vás podmaní.
James Alfred Wight psal, aby posílil úctu a lásku ke zvířatům. „Doufám, že způsobím, aby si lidé uvědomili, jak jsou zvířata zcela bezbranná, jak jsou na nás závislá, věřící nám jako dítě musí věřit, že budeme laskaví a postaráme se o jejich potřeby,“ řekl ke své literární práci.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář