#211 Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi

zrcadlo nad historickým schodištěm
Foto: Pixabay

Malé děti jsou nadšené, když v odrazu zrcadla uvidí nového kamaráda. Netuší, že jsou to oni sami, kdo jim mává, kdo se po nich opičí. Neskutečně je to baví a otisky prstů zůstávají na skle ještě dlouho poté, co už mají jinou zábavu. Kdy jste se vy naposledy podívali sami na sebe s takovým nadšením, že jste si upatlali zrcadlo?

Každý kurz sebelásky začíná právě pohledem do zrcadla. Vidět se v přímém světle a tuto skutečnost přijmout jako normální mně moc normální nepřijde. Aspoň ne hned. A určitě ne ráno v cizích hotelových zrcadlech, na které dopadá světlo ze strany. Můj obličej vypadá jako poorané pole, na které zírá pološílená paní s podivným účesem. Je to šok. Pokaždé.

Proč nemají zrcadla filtr jako foťáky? Že bych po ránu viděla své vylepšené selfie, které bych milovala a mohla sama se sebou sdílet a lajkovat. Že bych ze sebe zkusila vypravit tu kouzelnou formulku: Mám tě ráda!

Zatím, podotýkám zatím, to spíš vypadá na formulku Heleny Růžičkové: Neznám tě, ale umeju tě.

Čtyřlístek ležící na cestě.

#291 Životní optimismus

Pokaždé, když se potkám s Libuškou, cítím se jako životní škarohlíd. Čínské přísloví říká: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát.…
Číst dále

Naštěstí mám zrcadlo v koupelně v polotmě, která mi velmi sluší (víc mi sluší už jen úplná tma). A když opouštím dům, vidím se na chodbě v našem prastarém zrcadle se zeštíhlujícím efektem. Není to zrovna kousek z Petřína, ale člověk v něm prostě vypadá o pár kilo líp. Navíc je už na mnoha místech takové milosrdně slepé. Nevyměníme ho ani za nic! Světlo mám v zádech, vidím štíhlejší siluetu, na detaily je toto zrcadlo příliš povznesené. Takto bychom se měli vidět všichni všude. V odrazu výlohy či okna, ve zkoušecí kabině (ty zářivky tam mohl instalovat jen chlap) i v očích svých blízkých. Jako někdo krásný, kterého stojí za to kousek po kousku, detail po detailu objevovat a milovat.

Krásný den vám všem, moji milí a krásní přátelé.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Příběhy s veselým koncem I.gutentor-overlay

Příběhy s veselým koncem I.

Začal listopad, můj nejméně oblíbený měsíc roku. Abych předešla obvyklým splínům, které se mě drží jako zlomyslná tma, rozhodla jsem…
Tisíc milgutentor-overlay

Tisíc mil

Jsem člověk, který strašně nerad plýtvá energií. V podstatě jedu v úsporném režimu a když je třeba, tak se hecnu…
Zamotaný příběh se jménygutentor-overlay

Zamotaný příběh se jmény

Kniha Svět Úžasné Báry je plná překvapení. Jedním z nich je zašmodrchaná historie kolem jmen autorek. Ve skutečnosti totiž knihu…
Proti srstigutentor-overlay

Proti srsti

Nemám ráda laskavý humor. Takovou tu „člověčinu“. Hlazení po srsti s blazeovaným úsměvem a vědomím, že dělám správnou věc.
Vím, že víš, že vímgutentor-overlay

Vím, že víš, že vím

Svůj blog považuji za svůj prostor pro své vlastní názory. Nepíšu na zakázku ani na přání, leda že by úplatek…
Reklama na tichogutentor-overlay

Reklama na ticho

V kuchyni hraje rádio starý hit Teamu s názvem Reklama na ticho. Uvařím si kafe a rádio jedním otočením cuplíku…
Dvanáct do tuctugutentor-overlay

Dvanáct do tuctu

Věřím tomu, že když si něco opravdu přejete, ono se vám to splní. Možná ne cestou, kterou očekáváte, možná ne…
Úklid pokračuje!gutentor-overlay

Úklid pokračuje!

Člověk, který vyjde z vězení, si prý se svou svobodou zpočátku neví rady. Je trochu ztracen. Podobně se cítím já,…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*