Životní optimismus

Životní optimismus
Foto: Pixabay

Pokaždé, když se potkám s Libuškou, cítím se jako životní škarohlíd. Čínské přísloví říká: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát. Ona je živoucím vtělením této východní moudrosti. I kdyby padla po tisící, zase vstane a sama sobě se zasměje. Libuška má životní optimismus, díky kterému nestárne a dělá svět kolem sebe příjemnějším místem k životu.

„Nestěžuj si, ve kterém videu jsi nebyla, a raději mi řekni, kam se chystáš,“ utnula mé vyprávění o čtyřhodinovém natáčení večeře, na jejímž záznamu jsem se navzdory svým nesporným hereckým kvalitám neobjevila. (Smích!) Je to vlastně snadné. Obrátit svou pozornost k věcem budoucím a neplakat nad tím, co už nezměním. A vůbec nejlepší je žít přítomným okamžikem. Žít s chutí a nahlas. Sama sebe pochválit. A stát si za svým rozhodnutím.

„Šéfová mi řekla, ať udělám to a to, ale já jsem to vyhodnotila jako nedůležité.“

Tak tomu říkám sebevědomí.

A fascinující je i Libuščin způsob řešení problémů přívaly něžností a pozitivních zpráv, které zjevně přinutí k odchodu i americké policisty, umanuté auditory či podezřelé osoby se psy.

Jestli bych v životě chtěla mít někde přidáno, nebude to (jenom) ve finanční oblasti. Větším darem je nevyčerpatelná životní energie. Nevím, kde se bere, ale chci ji mít. Chci být králíček z reklamy na Duracell, který bubnuje, i když ostatní plyšáci už leží bezvládně na zemi. Určitě nejsem sama. Musí v tom být nějaká finta, jak pozitivní lidé v sobě vykřešou tu naději, i když jsou obrazně po krk v hovnech.

Pesimismus je totiž něco jako úsporný program. Je snazší být negativní, bručet od rána do večera a žít si ve své bublině oběti. Vykřesat po ránu úsměv na rtu a držet ho bez křeče až do večera, tomu říkám dovednost. Na LinkedIn na to není žádná kolonka, ale přitom je to rozhodující faktor. Jestli vám s někým je dobře nebo není, to podprahově ovlivňuje desítky rozhodnutí denně. I když i ta veselá hlučnost může být časem vyčerpávající, pořád je lepší než zákeřný pitomec s vážnou tváří. Co si vyberete: slunce, nebo plískanici?

Závěr dne #292 je rozhodně pozitivní. Řečeno dalším reklamním sloganem, mít životní energii představuje schopnost měnit mínusy na plusy. Jestli máte nějaký recept, jak se po ránu vzbudit plni energie a přes den generovat a rozdávat další, dejte mi vědět. Budete miláčci, zlatečka a puseny!

Vaše Bára

Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Jak jsem ztratila chuť číst

Jak jsem ztratila chuť číst

Jediné, co mě ještě pořád dokáže potěšit, je čtení oblíbených, léty vyzkoušených knih, které miluju. To je ostrůvek naděje.
Dolce Vita V.

Dolce Vita V.

Tropea a Capo Vaticano byly nejlepší (nejčistší) ze všeho, ale příště zamířím zase někam jinam a třeba i s někým…
Dolce Vita IV.

Dolce Vita IV.

Ráno to vypadalo s počasím všelijak, ale opět vyšlo slunce a pálí tak, že máme v černém autě 29 stupňů.…
Dolce Vita III.

Dolce Vita III.

Dnes jsme se vydali ze západního pobřeží na východní, protože jsme v tom úzkém kousku jižní Itálie. Z jedné strany…
Dolce Vita II.

Dolce Vita II.

Když jsem, dnes i s bratrem, sledovala západ slunce jen pár metrů od našeho domu, na všechna příkoří jsem zapomněla.
Dolce Vita I.

Dolce Vita I.

Moje štěstí vyšlo, když zapadlo slunce. Byla jsem úplně sama, jen moře a já a západ slunce za velkým mrakem.
Piš, piš, piš nebo tě sní myš

Piš, piš, piš nebo tě sní myš

Píšu opravdu každý den celý život. Píšu pohlednice, posílám dopisy, mám papírový diář a stohy deníků a poznámkových sešitů.
Jak se znemožnit dvěma slovy

Jak se znemožnit dvěma slovy

Každý má rád sushi. Miluju sushi! Pak přichází vysvětlení, kterého se chytají jako pomyslného stébla: Určitě jsi nejedla to správné…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*