Životní optimismus

Životní optimismus
Foto: Pixabay

Pokaždé, když se potkám s Libuškou, cítím se jako životní škarohlíd. Čínské přísloví říká: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát. Ona je živoucím vtělením této východní moudrosti. I kdyby padla po tisící, zase vstane a sama sobě se zasměje. Libuška má životní optimismus, díky kterému nestárne a dělá svět kolem sebe příjemnějším místem k životu.

„Nestěžuj si, ve kterém videu jsi nebyla, a raději mi řekni, kam se chystáš,“ utnula mé vyprávění o čtyřhodinovém natáčení večeře, na jejímž záznamu jsem se navzdory svým nesporným hereckým kvalitám neobjevila. (Smích!) Je to vlastně snadné. Obrátit svou pozornost k věcem budoucím a neplakat nad tím, co už nezměním. A vůbec nejlepší je žít přítomným okamžikem. Žít s chutí a nahlas. Sama sebe pochválit. A stát si za svým rozhodnutím.

„Šéfová mi řekla, ať udělám to a to, ale já jsem to vyhodnotila jako nedůležité.“

Tak tomu říkám sebevědomí.

A fascinující je i Libuščin způsob řešení problémů přívaly něžností a pozitivních zpráv, které zjevně přinutí k odchodu i americké policisty, umanuté auditory či podezřelé osoby se psy.

Jestli bych v životě chtěla mít někde přidáno, nebude to (jenom) ve finanční oblasti. Větším darem je nevyčerpatelná životní energie. Nevím, kde se bere, ale chci ji mít. Chci být králíček z reklamy na Duracell, který bubnuje, i když ostatní plyšáci už leží bezvládně na zemi. Určitě nejsem sama. Musí v tom být nějaká finta, jak pozitivní lidé v sobě vykřešou tu naději, i když jsou obrazně po krk v hovnech.

Pesimismus je totiž něco jako úsporný program. Je snazší být negativní, bručet od rána do večera a žít si ve své bublině oběti. Vykřesat po ránu úsměv na rtu a držet ho bez křeče až do večera, tomu říkám dovednost. Na LinkedIn na to není žádná kolonka, ale přitom je to rozhodující faktor. Jestli vám s někým je dobře nebo není, to podprahově ovlivňuje desítky rozhodnutí denně. I když i ta veselá hlučnost může být časem vyčerpávající, pořád je lepší než zákeřný pitomec s vážnou tváří. Co si vyberete: slunce, nebo plískanici?

Závěr dne #292 je rozhodně pozitivní. Řečeno dalším reklamním sloganem, mít životní energii představuje schopnost měnit mínusy na plusy. Jestli máte nějaký recept, jak se po ránu vzbudit plni energie a přes den generovat a rozdávat další, dejte mi vědět. Budete miláčci, zlatečka a puseny!

Vaše Bára

Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Expedice CHIMÉRA XVI.

Expedice CHIMÉRA XVI.

Večerní procházka rozsvíceným městem a pohled na panorama Chicaga přes Michiganské jezero, to byla pro mě naprostá pecka.
Expedice CHIMÉRA XV.

Expedice CHIMÉRA XV.

Celý den jsme věnovali autoturistice. Byl to asi jediný způsob, jak přežít pokles venkovní teploty o dvacet a více stupňů.
Expedice Chiméra XIV.

Expedice Chiméra XIV.

Nastal kolotoč vyplňování formulářů a Jardova odbíhání do směnárny, protože se muselo platiti cash a my jsme neměli už žádné…
Expedice CHIMÉRA XIII.

Expedice CHIMÉRA XIII.

Na začátku pobytu jsme měli pocit, že doprava tady je prostě jeden velký chaos, do kterého nemáme šanci proniknout.
Expedice CHIMÉRA XII.

Expedice CHIMÉRA XII.

Pan Emil nás vyváží na typický mexický brunch. Restaurace je něco mezi cikánským ležením a českou hospodskou zahrádkou.
Expedice CHIMÉ

Expedice CHIMÉRA XI.

Ta země mi bude hrozně chybět. Je obrovská, divná, překvapivá, vlídná i nevkusná, ale nějak jsem si to tady prostě…
Expedice CHIMÉRA X.

Expedice CHIMÉRA X.

Je tu plno dosud nerozluštěných záhad, a i sami Aztékové, kteří později toto opuštěné místo objevili a osídlili, ho považovali…
Expedice CHIMÉRA IX.

Expedice CHIMÉRA IX.

Procházka městským trhem, to je pastva pro oči i všechny další smysly. Prodává se tu i banánový list o velikosti…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*