Myslím, že mám dost čtenářů – svědků na to, že píšu svůj blog denně. Cvičná kontrola countdownu ale opět ukázala, že mi tři dny chybí. Tři dny, které jsem ztratila někde v těch záhadných časoprostorových skulinách. Jako by vám dnes někdo řekl, že je už středa, a vy byste přísahali na život, že je neděle. Tak není. Je středa.
Jenže blog píšu zpětně, takže jsem vlastně tři dny pozadu, ne dopředu. No čert aby se v tom vyznal. Prostě musím srovnat techniku s realitou, ať už je kterýkoliv den. Každopádně mám zase méně času, než jsem si myslela. Bůh potřeboval šest dní ke stvoření světa, takže jsem polovinu toho času někde prošustrovala. Ke stvoření Úžasné Báry mám už jen #285 dní. Myslím, že i ti z vás, kteří nepochopili, že od začátku jde o ironii, se začínají orientovat. Zoufalec zatím vítězí na plné čáře.
Takže jistě pochopíte, že teď musím jít prožít ty chybějící dny v několika hodinách nebo si přiznat, že ta hlava už není, co bývala. Kromě klíčů, mobilu, brýlí, dokladů a oblíbené rtěnky si na seznam věcí, které nejčastěji zapomínám a ztrácím, budu muset připsat i ztracený čas. Na rozdíl od jiných položek si ho ale nemůžu nechat udělat v kopii, prozvonit ani koupit nový.
Závěr tří dnů @287-285, které nebyly, zformuloval už Albert Einstein: Existují tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit. Tak vám dobře radím: přestaňte brouzdat po internetu a utíkejte žít! Vždyť už je středa.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář