Altruistova vánočka

Nakrájená vánočka na talířku
Foto: Pixabay

Těsto na perníky? Mám! Těsto na vánočku? Jasně! Už od rána kyne u topení. Tak ještě sbalit vál, váleček, mouku, vajíčko, zástěry a všechno to odvézt do cizího města, tam to upéct a nechat sníst cizím lidem. Takto vypadá ideální den naší rodiny. Protože Bača peče vánočku a my u toho nesmíme chybět!

Letos dělá těsto naše Megís, opět jiné (kdeže je loňskému receptu konec). Na chuti i vzhledu záleží, neboť budeme v meziříčské Schlattauerově kavárně soutěžit o nejlepší vánočku, už poněkolikáté. Jednou z toho bylo umístění na bedně, ale od té doby už to nikdy nezacinkalo, řečeno terminologií sportovních komentátorů. Ale tuhle soutěž musíte brát hodně sportovně. S určitým nadhledem. A altruismem. Těsto na vánočku je vstupenkou na skvělou akci, kde se už deset let potkávají přátelé u cimbálovky a kde to voní Vánocemi víc než u nás doma.

Teta Jana, která celá léta z donesených těst plete vánočky, i další pomocníci a vítězové dostali Řád zlaté vánočky. A jako obvykle vyhrála vánočka upečená podle nejstaršího tradičního valašského receptu. 

Perličkou byl rozhovor pro rozhlasovou stanici, který na téma pečení vánočky poskytl reportérovi Pepovi můj muž. Ano, můj muž. Byl totiž viděn, jak strká plechy do trouby, a byl to tak zajímavý pohled, že zástupce médií neodolal.

Nutno dodat, že náš pekař přiznal, že namáčel rozinky do rumu a těsto dělaly jeho dcery. Dcery! Asi jsem v záři svíčky výrazně omládla.

Když se po půlnoci vracíme domů, máme v břiše kousky deseti vánoček cizích a jedné vlastní, která nakonec skončila čtvrtá. V porotě holt nebyl dostatečný počet cukrovkářů, kteří by ocenili naši vynikající, leč méně sladkou pochutinu. U jednoho stolu se shledal tvůrčí tandem Bára a Bára, a kromě Jardy hrál na cimbál i Mára a pozorovat muzikanty i zpěváky z lidu bylo čiré potěšení. A ještě jsme se všichni dozvěděli něco o životě a díle výtvarníka Mikuláše Medka, podle jehož návrhu se v místní gobelínce vyrábí nové dílo. Zpívali jsme Děvčátko z kolonie, Včelku Máju (včetně německé verze) i všechny valašské vypalováky.

Byli jsme spolu celý den. Žádné nakupování. Ani uklízení. Pečení výhradně ve prospěch všech. Co na tom, že je 23. prosince a já mám v kuchyni jen tašku plnou zamoučených vykrajovátek a špinavé mísy od těsta. Ten krásný večer nám už nikdo nevezme. A do zítřka je spousta času zatáhnout žaluzie, ozdobit stromek a usmažit kapra. Víc nepotřebujeme.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Foto: Pixabaygutentor-overlay

Ženy sobě

Vždycky jsem si lebedila v mužské společnosti. Mám ráda chytré muže, kteří vidí svět v souvislostech, mají odvahu a jsou…
Kouzelný supermarketgutentor-overlay

Kouzelný supermarket

V našem městě máme kouzelnou velkoprodejnu potravin. Každý zákazník, který do ní vstoupí, se stane neviditelným. Tedy my se navzájem…
Šťastný nový rokgutentor-overlay

Šťastný nový rok

Nealkoholické šampaňské a po půlnoci do postele. Tak vypadal můj letošní Silvestr v domě pro seniory.
Životní optimismusgutentor-overlay

Životní optimismus

Pokaždé, když se potkám s Libuškou, cítím se jako životní škarohlíd. Čínské přísloví říká: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*