Co kdyby budoucnost nevypadala tak, jak jsme si ji dosud představovali? A co když největší revoluce nezačíná pádem systému, ale změnou našeho pohledu na svět?
Existují romány, které vyprávějí příběh. A pak jsou takové, které vám po dočtení nedají spát. Acheron patří do té druhé skupiny.
Představte si Evropu roku 2118. Kontinent, kde se místo hranic budují komunity, místo monumentů rostou lesy a budoucnost se neměří ekonomickým růstem, ale schopností žít spolu – s lidmi i s přírodou. Autorka Tereza D. Reichelová otevírá otázky, které se týkají dneška víc, než bychom si chtěli připustit.
Acheron není jen feministickou vizí budoucnosti. Je především hluboce lidským románem o ztrátě, hledání vlastní identity, odvaze změnit svět i sebe sama a o tom, zda lze po zhroucení starého řádu skutečně začít znovu. Autorka nesází na jednoduché odpovědi ani ideologická hesla. Místo nich nabízí svět plný paradoxů, emocí a myšlenek, které čtenáře nutí neustále přehodnocovat vlastní jistoty.
Sama autorka říká: „Myslím, že v zásadě není problém představit si konec kapitalismu a společnost v roce 2118, která je feministická, kompostovatelná, solidární, anarchistická, vědecká, zdravá, vobodná, více než lidská, demokratická, fraktální — jen je to v mých představách hermeticky uzavřená pevnost Evropa. A já se kvůli tomu bohužel umím jen vztekat, tak jako globáčovské anarchistky v roce 2018. I když, jedině… co když jde pohnout peklem?“
Román začala psát poté, co za pandemie dokončila diplomovou práci a zjistila, že ji hluboce zasáhla. „Že si ji v sobě potřebuji zpracovat mnohem důkladněji, než abych si před jméno přilepila hezký titul a šla dál bádat na doktorát a tvářila se, že jde prostě o zajímavé téma. Snadno se totiž řekne, že musíme překonat novověkou dichotomii hmoty a mysli a začít chápat společnost i vlastní tělo jako součást přírody. Jenže inherentní součástí tohoto dělení byl odjakživa také příslib emancipace. Jde to vůbec? Stát se znovu zvířetem a zastávat se přírody a zároveň se nevzdat univerzalismu?“ dodává Reichelová.
Acheron je vizionářský román o koncích a nových začátcích, o křehkosti světa i o síle společenství. Autorka s poetikou Ursuly Le Guinové a pronikavostí Aldouse Huxleyho skládá obraz Evropy po zhroucení starého řádu — světa, který se zrodil z bolesti, ale stále touží po něze, svobodě a smyslu. „Opustit akademickou dráhu a začít zkoumat svá témata románem bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Znamená to totiž začít své konceptuální úvahy překládat do děje, situací, do mnohosti postav a paradoxů a nechat na čtenářích, co si s vaším myšlením udělají a kam ho sami dovedou. A to člověka promění.
Literatura totiž fakt není prča. Za těch sedm let, co jsem žila s Acheronem a svá vnitřní dilemata promítala do tvorby světů a postav, jsem zjistila, kdo jsem. Jak je řeším, co ve svém vlastním kontextu chci a mohu, jaká je v tomto světě posedlém obecninami moje perspektiva. Zhmotnit Naďu a Fanny a dát jim vlastní osudy a hlas pro mě znamenalo moct je nechat jít. Nenapsat Acheron, strašil by ve mně jejich smutek a vztek dál. No nic, pište romány, děcka!“ říká autorka.
Tereza D. Reichelová (nar. 1994) je členka kolektivu Bike Kitchen Praha a doktorandka na Ústavu politologie FF UK, kde se věnuje anarchistické epistemologii. Publikovala v kulturních časopisech A2 a Kapitál. S manželem často mizí do hor nebo na chalupu a sní o tom, že spolu chovají kozy a kvasí zeleninu.
Zdroje: Justýna Malásková; REICHELOVÁ, Tereza D. Acheron. Brno: Host, 2026. ISBN 978-80-275-2926-1. ; Tereza D. Reichelová – profil autorky. In: A2 – Autorka Tereza D. Reichelová [online]. [cit. 2026-06-20]. ; Acheron – Utopický román z blízké budoucnosti. In: Knihy Dobrovský [online]. [cit. 2026-06-20]
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář