Obdivovaná herečka, považovaná za královnu českého herectví, Libuše Švormová oslavila v srpnu 2025 úctyhodné devadesátiny. Ve své autobiografické knize píše o svém soukromém životě a velké lásce k divadlu. „Já jsem se do hraní zamilovala. V divadle, na place i za mikrofonem se dějí věci, které jinde nezažijete. O takové zážitky bych se s vámi ráda podělila a vzpomněla na kouzelný smích diváků, úspěchy kolegů, magičnost premiér.“
V úvodním slově se Tomáš Töpfer o své herecké kolegyni zmiňuje jako o noblesní dámě s urozeností. Považuje ji za hereckou šlechtičnu a perlu divadla s milým humorem, něžnou duší a vznešeností. S vděčností na společná vystoupení vzpomíná také její kamarádka Carmen Mayerová, jež ji vnímá jako „empatickou, inteligentní dámu s velkým smyslem pro humor s líbeznou a kouzelnou duší“.
Libuše Švormová vzpomíná na své herecké začátky a s úctou zmiňuje režiséra Jiřího Krejčíka, který jí pomohl stát se herečkou, stejně jako na Vlastu Fabianovou, která její ročník důsledně připravovala na herectví. Po škole přijala nabídku do Východočeského divadla v Pardubicích. Připomíná kolegy, patřící mezi veličiny herecké profese a přidává nejednu napínavou či humornou historku, jež spolu prožili. Ukazuje svět za oponou včetně dodržovaných hereckých pověr. Živě si vybavuje natáčení milostných scén a polibků, ale také krušné chvíle, když někdo zapomněl text, anebo že má vystoupení.
Přibližuje vzpomínky na hluboké souznění v partnerském vztahu s Janem Otčenáškem. A zmiňuje, jak se později seznámila se svým současným o osmnáct let mladším manželem Jaroslavem Paterou, jemuž se líbily její „hodné oči“ a s nímž žije ve spokojeném manželství přes čtyřicet let.
Uvádí slavná divadla a hry, v nichž měla krásné role s významnými herci, jež chová v úctě – Miroslava Horníčka, Ninu Divíškovou, Marii Rosůlkovou, Květu Fialovou, Naďu Konvalinkovou, Petra Kostku, Josefa Somra a další, nebo režiséry Jána Roháče, Jiřího Krejčíka, Otu Ornesta, Pavla Hášu a Miroslava Macháčka. „Všechny své kolegy na jevišti jsem ctila, obdivovala a sama si z jejich herectví pro sebe něco brala.“
S vtipem popisuje kategorizaci herectví, kdy se herci vnímali jako střeďáci, herci prvořadí, strhující a božští. Prvořadé je slyšet jen do první řady, strhující vtrhnou na scénu a berou s sebou i kulisy a božští jsou takoví, kteří když se objeví na jevišti, tak lidi vzdychnou: „Bože, tenhle. Ten ještě žije?“
Zmiňuje dabingovou práci, v níž ji proslavilo zejména dabování hlavní představitelky Angeliky. Srovnává někdejší úroveň dabingu se současnou, která z ní nevychází v nejlepším světle, podobně jako některé moderní úpravy klasických her či nekonečné seriály.
„Kromě divadla jsem neměla nic, co by mě natolik bavilo, abych se tomu naplno věnovala. Dodnes mě hraní baví a možná i udržuje při životě. Jsem už dost stará, ale stále, jako ostatně žádný herec, si nedokážu představit, že bych šla do penze. To je to krásné na herectví s jeho výsadou, že ho můžeme dělat až do konce svého života.“
Pokud byste se paní Libuše Švormové zeptali, jaký je její recept na šťastný život, nejspíš by odpověděla: „Nikdy nečekejte, že legrace přijde za vámi. Vyhledávejte a pěstujte humor sami, choďte na komedie, setkávejte se s veselými lidmi, poslouchejte a vyprávějte vtipy. Život se vám bude najednou zdát lepší, plnější a bude jistě i zdravější a delší. A neberte život příliš vážně – jak praví klasik, stejně z něj nevyvázneme živí. Obtížné věci odlehčete humorem – není to nic těžkého, každý z nás to dokáže. Jak kdysi řekl Miroslav Horníček: ,Člověk, který se směje, je jako baterka, která se nabíjí.´“
Poutavou biografii doplňuje řada černobílých fotografií z rodinného, soukromého i profesního života spolu s barevnými snímky ze současnosti. Kniha, v níž se snoubí moudrost, úcta s lehkým a vtipným nadhledem, zahřeje čtenáře u srdce a potvrzuje spolu s Patrikem Rozehnalem, jejím spoluautorem, že dobrý člověk ještě žije.
„Dejte na své srdce a jděte za svými sny. Já jsem to udělala a nikdy jsem toho nelitovala. Při psaní této knihy jsem si také uvědomila, jak je na světě krásně, jen si toho musíme všímat.
Buďte veselí, optimističtí a pocítíte štěstí.“ To vám přeje Libuše Švormová.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), radioteka.cz, luxor.cz, knihydobrovsky.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář