V edici Rozhovory vycházejí v nakladatelství Vyšehrad vynikající interview s nevšedními lidmi, kteří svým životem druhé obohacují a inspirují. Nejinak je tomu v případě známého nevidomého romského hudebníka Mária Bihári (nar. 1977 v Malackách), s nímž rozmlouval novinář a spisovatel Patrik Banga (nar. 1982 v Praze), držitel ceny Magnesia Litera.
Mário Bihári ztratil zrak v osmi letech. Učil se nejprve v internátní škole pro nevidomé, ve čtrnácti přešel na pražskou Konzervatoř a střední školu Jana Deyla. Zde se mimo jiné naučil hrát na několik nástrojů, což se mu později v životě hodilo, přestože zprvu upřednostňoval sport, kde vynikal nejvíce v goalballu, v němž získal zlatou medaili na mistrovství Evropy.
I když přiznává, že měl kvůli zdravotnímu hendikepu těžké dětství, je Bohu vděčný za všechno dobré, co mu dal. Živil se nejprve hraním v restauraci. Situace se zlepšila, když mu Zuzana Navarová nabídla místo ve své kapele Koa, již vnímal jako svou druhou rodinu. Po smrti Zuzany Navarové založil Mário kapelu Bachtale apsa (Slzy štěstí), jejímž je šéfem.
Mário Biháry patří k našim nejlepším romským interpretům. Největší odměnou mu je, když publikum jeho hudbu emocionálně vnímá. Přeje si, aby „na koncert přišlo co nejvíce lidí a odcházelo se slzami v očích, protože Bachtale apsa – Slzy štěstí. Zážitek.“ Ty pociťuje i čtenář při čtení niterného rozhovoru, v němž se Mário otevřeně vyjadřuje o svém soukromí, vztazích, touze mít vlastní rodinu, ale také o časech, kdy si sáhl na úplné dno: sužovaly jej deprese a nemohl hrát. Vypráví, jak prožívá běžný život, v němž hudba hraje podstatnou roli. „Hudba z tebe jde jako z kosmu a bez životní síly to moc nejde. Je to zkrátka všechno od Pánaboha.“
Patrik Banga vede rozhovor v přátelské rovině, a přitom zasvěceně. Při některých tématech srovnává svůj život s odlišným Máriovým. Oba zmiňují své zkušenosti s rasismem či šikanou a dotýkají se citlivých témat vnitřního života, stresů, radosti, pokory a přijmutí života v jeho různých podobách. Celým rozhovorem se prolíná niterný vztah k hudbě, jež je pro ně zásadní.
Zaujmou barevná fota z rodinného archivu i z vystoupení, a dokonce snímky Mária, které vytvořil ve spolupráci s německým fotografem Björnem Steinzem, pocházející z úspěšné výstavy Obrázky z duše. Mário vysvětluje, že vidí nejen hudbu a nástroje barevně, ale také písmena, slova, jména, což mu obohacuje i vnitřní život.
Profesionálním muzikantem je Mário již sedmadvacet let, a jak říká, učí se stále. Dodává, že je nutné, aby si člověk věřil. „Pokud si nevěříš nebo nevěříš tomu, co děláš, nemůžeš to předávat dál. O tom je muzika. Předáváš energii a krásu, aby to lidé cítili.“ I prostřednictvím rozhovoru lze jeho poselství vnímat a mohou to potvrdit také ti, kteří se 29. května 2025 zúčastnili slavnostního křtu knihy v žižkovské Kavárně pod korunami stromů. Večerem provázel Vojtěch Lavička, kmotry byli Irena Budweiserová, Iván Gutiérrez a Maria Siváková. Zpívala Barbora Fialová a Irena Budweiserová, hráli David Fiedler a Mário Biháry, který vystoupil i se svojí kapelou Bachtale Apsa. Akce s tanečním vystoupením se konala u příležitosti Světového romského festivalu Khamoro 2025 a zúčastnil se jí rovněž starosta Prahy 3, Mgr. Michal Vronský.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo),albatrosmedia.cz, ivysehrad.cz, databazeknih.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář