Francouzský filmový režisér a scenárista Jean-Baptiste Andrea (nar. 1971), vystudoval ekonomii s politologií, a kromě vášně pro film se věnuje psaní. Ocenění získal jeho debutový román Ma Reine (Moje královna) i dvě následující díla. Čtvrtý strhující román Bdít nad ní byl vyznamenán roku 2023 cenou Fnac Novel Prize a prestižní Prix Concourt.
Hlouček mnichů obklopil lože starého umírajícího muže, jenž ve zdech tajemného Sacra di San Michele na hoře Pirchiriano prožil čtyřicet let skryt před veřejností. Povídá se, že je jím zběhlý kněz, politický uprchlík, zločinec, či ubohý zajatec, držený zde proti své vůli. Nikdo kromě mnichů nevěděl, že jde o člověka bdícího po celou dobu nad tou, která je zde ukryta před zraky věřících.
Michelangelo Vitaliani si na smrtelné posteli připomíná svůj život, úspěchy i nezdary. Narodil se ve Francii 7. listopadu 1904. Jeho rodiče sem přišli z italské Ligurie začít nový život. Matka dala synovi jméno Michelangelo, neboť věřila, že ho čeká velká budoucnost. Otec sochař jej zasvěcoval do řemesla, a když zemřel, byl dvanáctiletý chlapec poslán k sochaři Ziovi Albertovi do městečka Pietra d´Alba, aby se u něj vyučil. Michelangelo, jemuž se přezdívalo Mimi, byl malého vzrůstu, ale vynikal talentem a zručností. Brzy předčil svého mistra, který na něj žárlil a zadával mu podřadné práce.
Zakázky přicházely od zástupců církve nebo rodiny šlechtického rodu Orsini, žijící v nedaleké honosné vile. Chudý Mimo se spřátelí s jejich vzdělanou, vizionářskou dcerou Violou, která ho vtáhne do svého světa a života „v němž jsou hvězdy jen o kousek výš než naše natažené ruce.“ Ukáže mu, že „neexistují žádné hranice. Ani horní, ani spodní. Velký, malý, nic takového neexistuje. Každá hranice je jen výmysl. Kdo tohle pochopí, nutně začne vadit těm, kdo ty hranice vymýšlejí, a ještě víc těm, kteří v ně věří, to znamená plus mínus úplně všem.“ Bylo jí jedno, co se o ní v městečku povídá a že vlastní rodině připadá divná.
Oba mladé lidi pojí hluboké, vášnivé přátelství, odolávající všem překážkám i dočasným odloučením. Z Michelangela se časem stane vyhledávaný a bohatý umělec, zatímco Viole přichystal osud jinou cestu. Itálii tíží druhá světová válka, zmítá se pod fašistickým vedením Mussoliniho a jeho polovojenských jednotek Černých košil, jejichž vlivu neunikne ani Mimo. Roku 1948 náhle mizí v anonymitě mystického kláštera, aby zde chránil své poslední a nejlepší dílo, neobyčejnou sochu spící ve skrytu podzemí.
Na pozadí vzájemně se zrcadlícího vztahu silné ženy Violy a sochařského umělce Mima autor mistrně líčí historické a sociální dění v Itálii dvacátého století. Při zkoumání minulých dějin nachází podobnosti se současným obdobím, a to v postoji každodenní kapitulace občanů vůči malým věcem, což v konečném důsledku vyznívá jako memento, jež je třeba mít na paměti stejně jako naději v budoucnost.
V ději brilantního románu, jímž se prolíná tyranie stejně jako neochvějná touha po sebeuplatnění a osobní svobodě, se uplatňuje téma sochařského umění jako metafora uměleckého procesu. Jean-Baptiste Andrea vnímá umění jako světlo a zbraň proti temnotě. To oslavuje svým psaním. „Vždycky se někdo bude snažit zavést limity, zakázat věci. Věřím, že jediným limitem je síla vůle,“ je přesvědčen.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář