Románový debut nizozemského spisovatele Michaela Reita, napsaný na základě podrobného výzkumu podle skutečných událostí, připomíná strhujícím způsobem téma holocaustu, aniž by čtenáře drásal otřesnými reportážními fakty. Evokuje bolestnou minulost na příkladě dvou židovských rodin, kterým se podařilo přežít v internačním a následně v koncentračním táboře díky neuvěřitelnému štěstí i solidární pomoci.
Děj románu začíná v Berlíně, kde v listopadu 1938 propukají nenávistné útoky na židovské obyvatelstvo. Hlavními hrdiny jsou jedenadvacetiletý Jacob Kagan, syn lékárníka a jeho nejlepší přítel Ethan Weissman. Jejich rodinám se za dramatických okolností podaří uprchnout jedním z posledních vlaků do Nizozemska, kde přebývají v uprchlickém táboře Westerbork. Po nacistickém vpádu byl rozšířen a přeměněn v centralizovaný tranzitní tábor, kam přijíždělo tisíce Židů a dalších zajatých vězňů. Vedla z něj jediná cesta do vyhlazovacích táborů na východě, odkud se nikdy nikdo nevrátil.
Jacoba s Ethanem a jejich rodiny už čtyři roky sužovala je obava, jak dlouho ještě ve Westerborku zůstanou, než budou pro Němce nepotřební a pak i oni odjedou na jistou smrt. Počet původních vězňů v táboře se stále snižoval, neboť jich bylo třeba co nejvíc vypravit dál. Zatím se oběma rodinám dařilo přežít. Osudná chvíle nadešla, když se jména Jacoba, jeho otce a Ethana objevila na seznamu lidí určených k dalšímu transportu.
V přeplněných dobytčích vagonech jeli několik dnů – směr Osvětim-Březinka. Když nemocný Jacobův otec zemřel, synovi nic nebránilo pokusit se o útěk. Ethan jej měl následovat, ale neobjevil se. Po několika dnech putování a skrývání se Jacob dostal do polské rodiny, která mu poskytla azyl. Musel stůj co stůj zjistit, co se stalo s jeho kamarádem a pokusit se o jeho záchranu.
Napínavý příběh o skutečných událostech temné minulosti je napsán čtivě a s úctou k utrpení milionům obětí druhé světové války i k síle přátelství, rodinné soudržnosti, statečnosti a odvaze, jakou je člověk schopen nasadit za záchranu svých blízkých.
Románový debut Michaela Reita, který psal pět let, je považován za jednu z nejlepších knih o druhé světové válce a holocaustu a stala se jeho nejčtenějším dílem. Jak sám říká: „Naštěstí to u čtenářů rezonovalo a umožnilo mi to pokračovat v tom, co dělám nejraději: psát dobře prozkoumané, poutavé příběhy založené na málo známých skutečných událostech, skutečných lidech a místech druhé světové války.“
Poznámka:
Internační tábor Westerbork postavilo roku 1939 Nizozemsko pro německé Židy prchající před nacismem. Když si nacisté Nizozemsko podrobili, přebudovali v roce 1942 tábor na internační. Od července 1942 do září 1944 odtud odjelo 93 vlaků, které rozvezly internované Židy a další vězně do Osvětimi, Sobiboru, Bergen-Belsenu nebo Terezína. Prošlo jím 107 tisíc zejména nizozemských Židů, konce války se přitom dočkalo asi pět tisíc z nich. V dubnu 1945 osvobodili tábor kanadští vojáci. Později sloužil jako tábor pro uprchlíky, než byl v sedmdesátých letech zbořen.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář