Cenami ověnčený Bohumil Hrabal, rodným jménem Bohumil František Kilian (1914-1997), patří k našim nejčtenějším spisovatelům a jeho dílo je známé ve světě díky překladům do padesáti osmi jazyků. Svébytným jazykem a s citlivou vnímavostí zachycuje hloubky, vzlety i zdánlivé všednosti života vlastního i různorodých osobností, s nimiž se setkal. Typické pábitelské vyprávění korunoval skvělými pointami již od své prvotiny Perlička na dně vydané roku 1963.
Bohumil Hrabal úvodem knihy Perlička na dně vydané roku 1963 píše: „Když jsem před lety poznal směr svého srdce, vydal jsem se do přátelského světa,“ v němž získával zkušenosti jako výpravčí vlaku, obchodní zástupce, dělník v ocelárně, nabízel životní pojistku, balil starý papír ve sběrně a byl kulisákem. Setkával se s mnoha lidmi a „zažil tu ohromující událost, že jsem zahlédl na dně člověka perlu. Od té doby mám rád takové lidi, nad kterými se láme hůl a myjí ruce… právě s takovými lidmi jsem nejraději pracoval a žil! Vždyť někteří z nich, pod dojmem chvil anebo událostí, najednou si roztrhli košili a ukázali mi své srdce a já jsem viděl, že na něm mají diamantem napsáno to, nač myslí filozofové.“
V povídce Miláček se vrací do roku 1949, kdy jako brigádník v kladenské Poldovce „nahlédl k podstatě pracujícího člověka a poznal tělem i duší, kdo a co je čtvrtý stav“. Vyjevuje den, kdy „vzduch byl umazaný o chladnou noc“ plnou hvězd, zatímco v žáru pecí se potili při těžké a nebezpečné práci drsní chlapi, navzájem se dobírající, aniž by ztráceli respekt a cit.
Ve Fádním odpoledni panuje v opuštěném hostinci podivná nálada, než se přiřítí fandové fotbalu z nedalekého stadionu. Rozmrzelého hostinského vytáčí mladík začtený do knihy, aniž by vnímal okolí.
Stejně jako tato povídka byla zfilmována i další, Baron Prášil, která vyšla jako brilantní novela pod názvem Příliš hlučná samota. Hrabal v ní vzpomíná na dobu, kdy pracoval ve Sběrných surovinách ve Spálené ulici. Hlavní postava, starý filozofující Hanťa, který tu dlouhá léta dělá u lisu a zachraňuje cenné knihy, udivuje svými názory a přikrášleným vyprávěním, doznává, že „i ten vobyčejnej život musím zdramatizovat.“
V dramatickém příběhu Smrt pana Baltisbergra z motocyklových závodů roku 1956 na Masarykově okruhu oživuje autor postavu strýce Pepina s jeho neutuchajícími monology. Vystupuje zde celá Hrabalova rodina, sledující napínavé sportovní dění s tragickou nehodou německého závodníka, napsané tak sugestivně, jako bychom sami byli mezi přihlížejícími.
Ve dvanácté, závěrečné povídce Pražské jesličky inspirované Hrabalovým zaměstnáním kulisáka v divadle, říká mladý Milton: „Já bejvám tuzince často zasněnej,“ stejně jako býval ve škole Bohumil Hrabal. Ústy návštěvníka, chválícího hostinskému pěknou hospodu, říká: „V každý hospodě někdo něco řekl, vo čem se dovíte jen v učenejch knihách.“
Hrabalova knížka „zasypaných vzpomínek“ Perlička na dně obsahující dvanáct autentických povídek patří mezi literární skvosty, k nimž se rádi vracíme. Nalézáme v nich čiré lidství, poetiku, ale také syrové rysy bytí vyjádřené s empatií a porozuměním pro různorodou povahu člověka. Přitom objevujeme krásu a kouzlo života i v jeho zdánlivé všednosti.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář