Dnes ráno jsem v autě topila. Jen dva dny poté, co jsem jela v mokrém tričku se všemi okénky staženými a vzduch byl horký jako fén. Taky jsem měla dva horké čaje, což se nestalo už tři měsíce, a jednu slivovičku. Ano, je mi zima. Ano, celé léto mi bylo vedro. Kde se ztratilo mírné klima?
Kromě toho, že nejlépe vypadám večer při svíčce, mi sluší také počasí, ve kterém se nepotím jako vrata od chlíva nebo nemám oči sněhem zaváté. Mám ráda mírné klima, slunečnou oblohu a příjemných 22 °C, kdy si přes poledne vysvleču sáčko a je mi fajn. Ani horko, ani zima. Dá se sedět venku u kávy, nosit šátek přes ramena a rozpuštěné vlasy. Ty moje jsou uvězněné ve vysoce vyčesaném drdolu už tak dlouho, že mi jich polovina vypadala. Za chvíli mi je zase připlácne čepice nebo kapuce, jak se budu bránit ranní jinovatce. Když už nemůžu žít u moře či oceánu, chci svá čtyři roční období. A nejen od Vivaldiho.
Jaro a podzim jsou už několik let jen několik dní v roce, jestli vůbec. Zvláště jaro je nedostatkové zboží, protože všude leží sníh a než se nadějeme, sotva rašící trávu sežehne sluneční žár. Obávám se, že s podzimem to bude stejné. Že půjdeme z triček rovnou do prošívané bundy. Ale nejsem žádný škarohlíd, to zase ne. Ostatně, mým cílem je být úžasná za všech okolností. I když nesnáším vedro. A nenávidím sníh.
Tak tu bych chtěl mít doma, říkáte si možná. Baba jedna nespokojená. Ale i kdybych chtěla, některé životní pocity a preference se přenastavit nedají. Mohu trpět mlčky, to ano. Mohu se přetvařovat, že mi přívalové deště, ledové chodníky či rozpálený beton měst naprosto vyhovují. Ale proč bych to dělala? Co bych byla za vlastence, kdybych nenadávala na počasí? Je to české výsostné právo stejně jako nadávání na politiku, daně a stav D1. Zabte mne! A se mnou miliony dalších!
Nothing Found
Závěr dne je ovšem mírný jako pravé babí léto: Větru, dešti neporučíme. Žít někde na ostrově, smetl by mě hurikán. Žít severněji nebo jižněji, nebyla bych jen usmažená nebo zmrzlá. Byla bych mrtvá. Zlatá střední Evropa s několika krásnými, vlahými, slunečnými dny za rok! Jak se zpívá v naší národní písni:
Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář