Tereza Kopecká se ve své nové knize vrací k tématu úzkosti, které zpracovala už v komiksu Naprostá šílenost. Opět ukazuje, že umí pojednat vážné téma přesvědčivě, a přitom s tvůrčí lehkostí. Tentokrát svůj román věnovala všem čtenářům a čtenářkám od 11 let.
„Když jsem psala příběhy pro mladší, inspirovaly mě mnohdy moje děti. U Normálního dítěte jsem se dovedla naladit a rozpomenout si na svoje vlastní dospívání, i když už je to pěkná řádka let,“ říká Tereza Kopecká.
V knize vypráví o čtrnáctileté Anežce, která se zničehonic přestěhuje z Plzně kamsi na samotu. Má úzkostnou poruchu a rodiče, především maminka, chtějí, aby z ní bylo normální dítě. K tomu má přispět klidné prostředí, domácí marmelády, pravidelný režim i pití kozího mléka.
Jenže co když se úzkost pořád vrací a Anežce doslova podlamuje nohy i přes to, že všechna pravidla dodržuje? Co její strachy spouští? A proč mizí zrovna v blízkosti Viléma, toho nejneposednějšího, nejméně organizovaného člověka, kterého kdy Anežka poznala?
Autorka se po několika letech od vydání Naprosté šílenosti vrací k úzkostné poruše, tématu, které je jí blízké a dobře mu rozumí. Zatímco v komiksu o něm pojednala spolu se svým mužem Tomášem, nyní se ho rozhodla zpracovat čistě po svém a odvyprávět ho slovy.
Není to však jen příběh o úzkosti, ale také o dospívání. „A dospívání je určitě tím největším dobrodružstvím v životě každého člověka. Jen proboha nečekejte žádnou romantiku!“ dodává autorka.
Tereza Kopecká (1984) má vášeň pro příběhy, vydala několik dětských knih a jejím dlouholetým snem bylo napsat scénář pro komiks inspirovaný skutečným životem. To se jí povedlo v roce 2021 s Naprostou šíleností (Paseka & Pasparta), za kterou obdržela cenu Muriel. V Pasece také vyšly Ještěrky (2023), prázdninový příběh o přátelství Agnes, Kiki a Kláry, a Dorka (2025) o zvídavé holčičce a letním dobrodružství.
Zdroj: Matěj Senft (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář