Ve svém druhém poutavém románu z prostředí novodobého Řecka rozvíjí novinářka a spisovatelka Scarlet Wilková (nar. 1969) strastiplné osudy hlavních hrdinů, prožívané v nedávné historii i v současnosti, kdy se země stala vyhledávaným turistickým cílem. Cestovní ruch se sice stal pro místní významným finančním přínosem, ale za cenu změny tradičního života i části poklidného krajinného rázu.
Scarlet Wilková navštěvuje Řecko již přes dvacet let. Vnímá ho takové, jaké skutečně je, poznala jeho přírodní krásy, historii i osudy obyvatel. Spolupracuje s organizací Post Bellum, provozující databázi Paměť národa, kterou obohatila o vyprávění řeckých pamětníků, jež se promítají do jejího prvního románu Až uvidíš moře (2022) i nejnovějšího s názvem Říkali jí Kri-kri.
Zachycuje život svobodomyslné, statečné a odhodlané ženy, jejíž předkové bojovali za osvobození Řecka od cizí nadvlády. Pocházela z váženého rodu, jehož ženy mívaly pouze jednu dceru. Také ona vyrůstala v milující rodině jako jedináček. Od dětství se ráda potulovala po horách, podobně jako divoké kozy kri-kri, které se jako jediné odvažují až na strmé vrcholy. Maminka dceři říkala, že jsou výjimečné a zázračné, jako ona.
Kri-kri žila s rodiči na jednom z ostrovů, kde provozovali vyhlášenou tavernu, kromě toho vlastnili pozemky na druhém ostrově. Pro ni se stal důležitým ten třetí, kam jako zamilovaná dívka jezdívala se svým Manolisem. Jejich schůzky však nezůstaly bez následků a mladičké Kri-kri se narodila trojčata, holčička a dva chlapci. Zuřila druhá světová válka a v zemi propukl velký hladomor. Kri-kri nebyla schopna své děti sama uživit, a stála před osudovým rozhodnutím.
Po válce se naskytla nová možnost výdělku ve službách rozvíjejícího se cestovního ruchu, a tak začala překotná výstavba hotelů pro turisty. Ne každý toho mohl využít, a ne všem se líbilo, jak se u dosud nedotčených pláží staví nové resorty a apartmány. Kri-kri se proti turistům bránila využitím svých nevšedních schopností. „Jedině na vrcholcích hor dokázala Kri-kri aspoň na chvíli zapomenout na skutečnost, že cizinci dobyli její ostrov, stejně jako si kdysi její vlast podrobili Turci, Italové a Němci. Vlastně všechny oběti, všechno hrdinství v době války bylo zbytečné. Teď nás Němci obsadili zcela beze ztrát, za naší ochotné spolupráce, pomyslela si. Podařilo se jim to, o co jejich otcové usilovali. A vůbec nemuseli bojovat. Naopak, okupují nás a my je za to ještě vítáme a hostíme.“
Život nebojácné ženy v období druhé světové a následné občanské války a po ní byl stejně dramatický jako osudy jejích dětí a nejbližších. Stal se mementem připomínajícím boj za zemi, na kterou jsou její obyvatelé hrdí a kde se cítí svobodní.
Skvěle napsaný román čtenáře okamžitě vtáhne do děje plného vzrušení, emocí se silným poutem k rodné zemi, zkoušené v časech válečných a využívající nových příležitostí k růstu, jež zároveň prověřují charaktery i dosavadní vazby k historickému odkazu a národním tradicím.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář