Spisovatelka Yael van der Wouden (nar. 1987 v Tel Avivu) bydlela do svých deseti let v Izraeli než se se svou izraelskou matkou a nizozemským otcem přestěhovali do Nizozemska, kde přednáší tvůrčí psaní a komparativní literaturu. Její strhující debutový román The Safekeep je z Holandska šedesátých let 20. století, kdy ještě nejsou zhojeny rány z války a mnozí z těch, kteří přežili holocaust a přišli o všechno, nejsou ve svém domově vítáni. Kniha získala vítěznou Cenu žen 2025 a je v užší nominaci na Bookerovu cenu 2024, cenu Dylana Thomase 2025 a cenu Wintage 2025.
Sourozenci Isabel, Louis a Hendrik bydlí v Amsterodamu, odkud se za hladomoru v zimě 1944 přestěhují s ovdovělou matkou do rodinného domu ve Zwole, který koupil strýc Karel i s nábytkem a vybavením bývalých majitelů. Když se bratři v dospělosti odstěhují a matka zemře, zůstává zde jen Isabel. Louis ji jednou požádá, aby u ní po dobu měsíce, co on bude na služební cestě, mohla bydlet jeho nová přítelkyně Eva. Isabel mu vyhoví, i když Evu vnímá jako nevítaného vetřelce narušující soukromý klid. Je tak jiná než ona sama. Zprvu ji nesnáší, ale pak se přihodí něco, co jejich vztah zásadně ovlivní. Isabel se dozví z Evina deníku věci, které vrhají na život Evy nové světlo. Zatímco Louis ji opouští, Isabel začíná uvažovat jinak a svůj domov vnímá jako dům oddanosti nejen pro sebe.
Yael van der Woudense připomíná trpký osud Židů, kteří přežili holocaust a po návratu domů nebyli vždy vítáni. Místo svých domovů, kde už žili jiní lidé, byli nuceni vzít zavděk pobyt v táborech pro navrátilce. Ostatní o ničem raději nechtěli vědět, jak si všímá Eva: „V týhle zemi nikdy nikdo nic neví. Nikdo neví, kde žijou, kdo co dělal, kam kdo šel. Všechno je záhada. Vědění je nepolapitelný. Lidi přes noc zmizí a – “.
Autorka v poutavém příběhu narušuje představu o solidaritě a pomoci Židům, udržované v historické paměti Nizozemců. „V širším slova smyslu však v Zátiší můžeme vnímat i kritiku toho, jakým způsobem se jako společnost chováme k obětem válečných konfliktů…“
„Minulost sice nezmizí, ale tím, že jí uznáme a vyvodíme z ní důsledky, jí předáváme dál – jako dobrovolný dar společné budoucnosti,“ je hlavní osou silně emocionálního románu o traumatu a represích v konfrontaci s pravdou historie s vlastními touhami…
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář