#278 Osamělá samota

Samota - lavecka pod stromem v seru po zapadu slunce.
Foto: Pixabay

Vypadají podobně, znějí podobně, ale jejich význam vnímám naprosto jinak. Slova osamělost a samota mohou působit jako nežádoucí jevy v našich životech. Je tomu skutečně tak?

Být sám – sama o samotě, na tom nevidím vůbec nic špatného. Pokud nejste extrémní extrovert, který potřebuje k životu kromě kyslíku publikum, aby jeho život dával smysl, pak je trocha samoty někdy velmi žádoucí. Přetřídit si myšlenky, zamyslet se, podumat, to jde nejlépe právě o samotě. Samota je nedostatkové zboží dnešního světa. Všude jsou lidi, moc lidí. Pořád nás někdo a něco vyrušuje. A když nepřicházejí otravové zvenčí, pouštíme si zbytečné věci a zbytečné lidi do života sami prostřednictvím sociálních sítí. Sledujeme, slídíme, obdivujeme, závidíme, posuzujeme a porovnáváme (zajímavé a vzrušující) cizí životy s těmi vlastními (nudnými a prázdnými). Soustředíme se pořád na ty druhé, místo toho, abychom se soustředili sami na sebe. Přitom nic jiného změnit nemůžeme, jen sebe sama.

Osamění, to je jiné kafe.

Zatímco být o samotě je většinou naše rozhodnutí, přání, něco dočasného a žádoucího, osamělost je stav duše. Vůbec nesouvisí s tím, jestli jste o samotě nebo obklopeni lidmi.

Osamělý se člověk může cítit i uprostřed milující rodiny. Osamění souvisí s vnitřním pocitem, že vám okolí nerozumí, že nemáte žádnou spřízněnou duši, se kterou byste mohli sdílet radosti i trápení. Osamělý člověk nechce být sám, naopak. Cítí se osamělý, protože důležitou část svého Já s nikým nesdílí. V nejhorším případě žije o samotě a cítí se osamělý. To už je na Linku důvěry nebo pořádný životní restart.

Pokud se vás ani jeden termín netýká, blahopřeji vám! Ostatně, proto čtete blog Úžasná Bára a nelistujete v Zoufalcových zápiscích. Jak vidno, i já se posouvám k vytouženému cíli. I když se občas cítím ve své snaze dost osaměle a nemám možnost se s reakcemi okolí o samotě vyrovnávat. Nejdrsnější jsou jako obvykle ti nejbližší. „Nevím, proč by sis nemohla na zahradě prostě jen s náma opéct špekáčky,“ vyjádřila svou představu o oslavě mých kulatin naše dcera. No, určitě bych mohla. Ale jsou to moje narozeniny, můj sen o vlastní úžasnosti a můj život. Takže chci mít kolem sebe aspoň jednou všechny své spřízněné duše, díky nimž se na tomto světě necítím sama ani osamělá.

Závěr dne #278 zní: Něco se chystá! Ale pst, u nás doma zatím nic neříkejte!

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Zrcadlo, řekni mi!

Zrcadlo, řekni mi!

Dívám se do zvětšovacího zrcátka a vidím měsíční krajinu plnou kráterů a záhadných objektů mezi hlubokými koryty vyschlých řek. Lampa mi svítí přímo na obličej a já…
uzasna_bara_

Mít plán a hýbat se

Můj nahodilý, až intuitivní experiment s vedením nahodilého, až intuitivního deníku mapujícího jeden rok jedné ženy před jedním životním milníkem ukazuje už…
co_se_deje_kdyz_mluvim_anglicky_uzasna_bara

Co se děje, když mluvím anglicky

Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak…
Seznam pro mimozemšťany

Seznam pro mimozemšťany

Dnes nad ránem k nám přiletělo UFO. Zelení mužíčci s tykadly přišli až do ložnice a pisklavými hlásky mi oznámili, že buď jim okamžitě dodám…
Stříbrný vítr

Stříbrný vítr

V dnešní době vulgarismů, zkratek, emotikonů a rezignace na gramatické jevy v češtině jsem se rozhodla vrátit ke klasikům. Čtu staré romány a knihy, které jsem…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*