#278 Osamělá samota

Samota - lavecka pod stromem v seru po zapadu slunce.
Foto: Pixabay

Vypadají podobně, znějí podobně, ale jejich význam vnímám naprosto jinak. Slova osamělost a samota mohou působit jako nežádoucí jevy v našich životech. Je tomu skutečně tak?

Být sám – sama o samotě, na tom nevidím vůbec nic špatného. Pokud nejste extrémní extrovert, který potřebuje k životu kromě kyslíku publikum, aby jeho život dával smysl, pak je trocha samoty někdy velmi žádoucí. Přetřídit si myšlenky, zamyslet se, podumat, to jde nejlépe právě o samotě. Samota je nedostatkové zboží dnešního světa. Všude jsou lidi, moc lidí. Pořád nás někdo a něco vyrušuje. A když nepřicházejí otravové zvenčí, pouštíme si zbytečné věci a zbytečné lidi do života sami prostřednictvím sociálních sítí. Sledujeme, slídíme, obdivujeme, závidíme, posuzujeme a porovnáváme (zajímavé a vzrušující) cizí životy s těmi vlastními (nudnými a prázdnými). Soustředíme se pořád na ty druhé, místo toho, abychom se soustředili sami na sebe. Přitom nic jiného změnit nemůžeme, jen sebe sama.

Osamění, to je jiné kafe.

Zatímco být o samotě je většinou naše rozhodnutí, přání, něco dočasného a žádoucího, osamělost je stav duše. Vůbec nesouvisí s tím, jestli jste o samotě nebo obklopeni lidmi.

Osamělý se člověk může cítit i uprostřed milující rodiny. Osamění souvisí s vnitřním pocitem, že vám okolí nerozumí, že nemáte žádnou spřízněnou duši, se kterou byste mohli sdílet radosti i trápení. Osamělý člověk nechce být sám, naopak. Cítí se osamělý, protože důležitou část svého Já s nikým nesdílí. V nejhorším případě žije o samotě a cítí se osamělý. To už je na Linku důvěry nebo pořádný životní restart.

Pokud se vás ani jeden termín netýká, blahopřeji vám! Ostatně, proto čtete blog Úžasná Bára a nelistujete v Zoufalcových zápiscích. Jak vidno, i já se posouvám k vytouženému cíli. I když se občas cítím ve své snaze dost osaměle a nemám možnost se s reakcemi okolí o samotě vyrovnávat. Nejdrsnější jsou jako obvykle ti nejbližší. „Nevím, proč by sis nemohla na zahradě prostě jen s náma opéct špekáčky,“ vyjádřila svou představu o oslavě mých kulatin naše dcera. No, určitě bych mohla. Ale jsou to moje narozeniny, můj sen o vlastní úžasnosti a můj život. Takže chci mít kolem sebe aspoň jednou všechny své spřízněné duše, díky nimž se na tomto světě necítím sama ani osamělá.

Závěr dne #278 zní: Něco se chystá! Ale pst, u nás doma zatím nic neříkejte!

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Jak jsem ztratila chuť číst

Jak jsem ztratila chuť číst

Jediné, co mě ještě pořád dokáže potěšit, je čtení oblíbených, léty vyzkoušených knih, které miluju. To je ostrůvek naděje.
Dolce Vita V.

Dolce Vita V.

Tropea a Capo Vaticano byly nejlepší (nejčistší) ze všeho, ale příště zamířím zase někam jinam a třeba i s někým…
Dolce Vita IV.

Dolce Vita IV.

Ráno to vypadalo s počasím všelijak, ale opět vyšlo slunce a pálí tak, že máme v černém autě 29 stupňů.…
Dolce Vita III.

Dolce Vita III.

Dnes jsme se vydali ze západního pobřeží na východní, protože jsme v tom úzkém kousku jižní Itálie. Z jedné strany…
Dolce Vita II.

Dolce Vita II.

Když jsem, dnes i s bratrem, sledovala západ slunce jen pár metrů od našeho domu, na všechna příkoří jsem zapomněla.
Dolce Vita I.

Dolce Vita I.

Moje štěstí vyšlo, když zapadlo slunce. Byla jsem úplně sama, jen moře a já a západ slunce za velkým mrakem.
Piš, piš, piš nebo tě sní myš

Piš, piš, piš nebo tě sní myš

Píšu opravdu každý den celý život. Píšu pohlednice, posílám dopisy, mám papírový diář a stohy deníků a poznámkových sešitů.
Jak se znemožnit dvěma slovy

Jak se znemožnit dvěma slovy

Každý má rád sushi. Miluju sushi! Pak přichází vysvětlení, kterého se chytají jako pomyslného stébla: Určitě jsi nejedla to správné…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*