#59 Dům na břehu oceánu

Západ slunce nad oceánem.
Foto: Pixabay

Už deset měsíců se chystám na Zrození Úžasné Báry. Pompézní přerod hlavní hrdinky z Popelky v Carevnu. Ale zatím to vypadá, že místo velkého tyjátru budu hrát bytové divadlo, a navíc zřejmě v ilegalitě. Je načase si obléct tričko Konce prokrastice.

Bůh se směje našim plánům, tak to prostě je. Až přijdeme o vše zbytné, poznáme, co je nezbytné. Pro mě je to hned po zdraví a rodině svoboda. Svoboda pohybu. Svoboda shromažďování. Svoboda cestování. Svoboda vyjadřování. Zavřete mě do klece a zahynu. Nechte mi dvířka klece otevřené a já se budu vracet pokaždé, až si vyvětrám křídla. Dobrovolně. Ale chci mít na vybranou. Už jsem žila za železnou oponou a rozhodně to nechci znovu zažít.

Jenže některé věci změnit nemůžeme, a navíc jde o opatření dočasná. To slovo dočasná, ten bod na horizontu, kdy by se věci mohly vrátit do starých kolejí, musíme držet v hlavě. Dokud neleží na plicním ventilátoru někdo z našich milovaných nebo my sami, máme se skvěle! Prosím, nenadávejme. Přizpůsobme se situaci.

Já jsem díky klidu a času objevila, kým chci být, až zestárnu. Možná, kým chci být už teď.

Netflixovský seriál Grace a Frankie mi nejen ukázal, že Jane Fonda je prostě hvězda hvězd (stejně jako Michael Douglas v Kaminského metodě), ale její spolubydlící a druhá hrdinka (pro mě první) Frankie rozsvítila v mé hlavě kontrolku, která nechce zhasnout. Musím žít v Kalifornii, abych mohla nosit, co se mi skutečně líbí, říkat věci, které chci, dělat bláznivá rozhodnutí, aniž by se za mě rodina styděla? Možná že ta hrana mezi katastrofou a bezpečím, po které v těchto dnech chodíme, je ta pravá chvíle se zamyslet nad tím, jestli žijeme tak, jak chceme, v době, kdy můžeme. A změnit to hned teď!

Pokud vás nelákají filmy a koncerty v počítači, pořád ještě máte možnost užít si to neuvěřitelné ticho. Skoro jsme zapomněli, jaký je svět bez některých zvuků. Co je to volný čas a jak člověku chutná, když jí doma. V klidu. Potichu. Po dvaceti letech je bar v sousedním domě v noci zavřený. Seděla jsem včera u okna a četla si, aniž by mi do toho někdo z ulice hulákal kur… pi….zmr… Ach. Och. Toho se nenabažím nikdy! Není to sice dům na pláži u oceánu, ale je to můj domov. Z fotokomory je spíž, kde by se dalo pár týdnů přečkat, pokud byste u sebe měli otvírák a lžičku. Můj muž je starostlivý a má věci pod kontrolou. Jenom asi neví, že já spoustu věcí nejím. Až se to přežene, uspořádám velký Konzerva mejdan, a určitě nebude jen pro muzikanty. Bude pro milovníky tuňáka a fazolí.

Vím, že jsem už na začátku psala, že se Bůh směje našim plánům. Ale smích léčí. Spojuje. Udělá vám den. Jdu si batikovat nové hábity, které chci nosit, přemýšlet o samotě o nových výzvách a plánech a rozpustím si vlasy.

Žádné stříhání po padesátce! Naopak. Nechám si růst vlasy jako divoženka a na krk si pověsím největší šperky, co mám.

Třeba se Bůh usměje o trochu víc a já se dočkám i toho domu na břehu oceánu.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Expedice CHIMÉRA IXX.

Expedice CHIMÉRA IXX.

Moji milí se hodně snažili, aby se toho doma do mého návratu moc nezměnilo. Tak jsem našla kompletní vánoční výzdobu…
Expedice CHIMÉRA XVIII.

Expedice CHIMÉRA XVIII.

Galena získala svůj název podle galenitu, leštěnce olovnatého, který se tady těžil. Starý český název pro tento minerál je blejno…
Expedice CHIMÉRA XVII.

Expedice CHIMÉRA XVII.

Vlaky jsou, v porovnání s cenami jídla v restauraci nebo jednoho piva, levné, zpáteční lístek stojí 12 dolarů.
Expedice CHIMÉRA XVI.

Expedice CHIMÉRA XVI.

Večerní procházka rozsvíceným městem a pohled na panorama Chicaga přes Michiganské jezero, to byla pro mě naprostá pecka.
Expedice CHIMÉRA XV.

Expedice CHIMÉRA XV.

Celý den jsme věnovali autoturistice. Byl to asi jediný způsob, jak přežít pokles venkovní teploty o dvacet a více stupňů.
Expedice Chiméra XIV.

Expedice Chiméra XIV.

Nastal kolotoč vyplňování formulářů a Jardova odbíhání do směnárny, protože se muselo platiti cash a my jsme neměli už žádné…
Expedice CHIMÉRA XIII.

Expedice CHIMÉRA XIII.

Na začátku pobytu jsme měli pocit, že doprava tady je prostě jeden velký chaos, do kterého nemáme šanci proniknout.
Expedice CHIMÉRA XII.

Expedice CHIMÉRA XII.

Pan Emil nás vyváží na typický mexický brunch. Restaurace je něco mezi cikánským ležením a českou hospodskou zahrádkou.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*