Kniha, která vychází více než půl století poté, co se v pražském podzemí rozjela první souprava, srovnává staré a nové podoby metra, aby ukázala, co všechno se v něm ztratilo – a co pod povrchem stále ještě dřímá. Čtenáře zve na cestu pod zem a do minulosti prostřednictvím více než stovky dobových i současných fotografií.

Pražské metro bylo vystavěno jako výkladní skříň socialistické doby: architektonicky velkolepé, s promyšlenou páteří tří linek, vybavené sovětskými soupravami a uměním, které mělo přežít navěky. Po roce 1990 se tratě rozšířily, technologie modernizovaly a umění na mnoha místech ustoupilo reklamě. Původní tvář některých stanic už dnes nerozeznáme.
„Nejvýznamnější změny prodělalo metro – kromě stavebního rozvoje – v rámci modernizace po roce 1990, která se dotkla nejen staveb, ale postupně i veškerého technologického vybavení a vozidel. Částečně byl tento proces provázán i s obnovou po povodni v roce 2002. Troufám si říct, že drtivá většina těchto změn posouvá metro kupředu. Naopak špatné jsou ty změny, které řeší izolovaným způsobem dílčí problémy a nejsou provázány do širšího koncepčního celku, ačkoliv by to bylo žádoucí. V minulosti jsme to mohli vidět například na vývoji informačních systémů v metru či v přístupu k architektuře a vybavení stanic, zejména těch starých. To vše se snažím v knize zachytit a popsat,“ říká autor.
Robert Mara (1980) se dlouhodobě zabývá historií veřejné dopravy a kolejových vozidel městských drah. Aktivně se podílí na záchraně a renovaci historických vozidel a dalších památek. Vystudoval obor technologie a řízení dopravy na Dopravní fakultě Jana Pernera. Pracoval jako šéfredaktor a grafik specializovaného dopravního vydavatelství. Od roku 2019 je vedoucím archivu Dopravního podniku hlavního města Prahy.
„Naše fascinace metrem vychází z jeho základního a nesmírně jednoduchého principu: člověk si to zamíří pod zem, a jakmile se vynoří zpět na povrch, ocitne se na úplně jiném místě, ve zcela jiné čtvrti, v odlišné realitě, a někdy snad i v jiném duševním rozpoložení.“
— z předmluvy Petra Volfa

Zdroj: Matěj Senft, paseka.cz, databazeknih.cz, palmknihy.cz



Buďte první kdo přidá komentář