Hledání kousku puzzle

Pazzle.
Foto: Pixabay

Leží na mě smutek jako deka. Takový ten nečekaný, tíživý pocit, že s každou kapkou deště padá dolů trochu beznaděje a nečasu. Chybí mi sluneční svit, a to je škaredě teprve druhý den. Je třeba vykřesat světlo uvnitř sebe a chránit ho před poryvy nálad i počasí. Protože jinak bych tady do jara psala pořád totéž. U nás doma tomu říkáme „mít prčivou“, tedy otravnou neutěšenou náladičku, kterou rozdáváme plnými hrstmi ostatním. Zajíček Otrčpysk kdysi vstupoval do naší dcery a my jsme se ho společně snažili zahnat a nahradit hodným Zajíčkem Ušáčkem. Teď mám pocit, že Otrčpysk už mi sedí za krkem. Honem, honem, jak jsme to jen dělali, aby utekl? Ušáčku zlatý, kde jsi?

Nothing Found

Dělám si z toho trochu legraci. Protože bez humoru není života, aspoň pro mne. Kde chybí humor, tam se můžete usmívat do aleluja, a nepomůže to. Tak jako sami sebe nepolechtáte, tak sami sebe většinou ani nerozesmějete. Pokud na to nemáte diagnózu. Zkoušela jsem už ledacos. Dívala jsem se na zápas NHL a vyhrála Philadelfia, které jsem držela palce. Pak jsem si přečetla dvojrozhovor s Voráčkem (náš hráč) a kapitánem Girouxem. Už léta v kabině žertují, jsou jedno tělo a jedna duše, rozdávají na ledě radost a mají vyděláno do konce života. A jsme zase u toho. Kdo má takové štěstí, že může v životě dělat to, co ho nejvíc baví, bavit tím ostatní, a ještě být za vodou? A kdo má takové štěstí, že to, co ho baví, vůbec v životě najde?

Já mám krásný život a v nejmenším si nestěžuji. Ale kousek skládačky pořád chybí. Proto hledám, zkouším, přemýšlím, proto jsem stále na cestě za štěstím a za vlastní úžasností. Ten důvod, proč bych měla ráno radostně vyskočit z postele a na něco se těšit, pracně hledám každý den. Moc jsem toho zažila, moc jsem toho přečetla, možná až příliš. Třeba je třeba se vrátit za začátek. Můj nejoblíbenější citát je hádankou a já cítím, že až ho jednou pochopím, ten poslední dílek puzzle zapadne a obraz bude celý. Jestli to bude můj konec, nebo začátek, to se neví.

Konec našemu hledání nastane, vrátíme-li na místo, z něhož jsme mnohokráte vyšli, a tuto pravdu poznáme.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Zrcadlo, řekni mi!

Zrcadlo, řekni mi!

Dívám se do zvětšovacího zrcátka a vidím měsíční krajinu plnou kráterů a záhadných objektů mezi hlubokými koryty vyschlých řek. Lampa mi svítí přímo na obličej a já…
uzasna_bara_

Mít plán a hýbat se

Můj nahodilý, až intuitivní experiment s vedením nahodilého, až intuitivního deníku mapujícího jeden rok jedné ženy před jedním životním milníkem ukazuje už…
co_se_deje_kdyz_mluvim_anglicky_uzasna_bara

Co se děje, když mluvím anglicky

Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak…
Seznam pro mimozemšťany

Seznam pro mimozemšťany

Dnes nad ránem k nám přiletělo UFO. Zelení mužíčci s tykadly přišli až do ložnice a pisklavými hlásky mi oznámili, že buď jim okamžitě dodám…
Stříbrný vítr

Stříbrný vítr

V dnešní době vulgarismů, zkratek, emotikonů a rezignace na gramatické jevy v češtině jsem se rozhodla vrátit ke klasikům. Čtu staré romány a knihy, které jsem…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*