Je víkend, vše mám hotovo. Doma už není jen „zaklizeno“, ale opravdu uklizeno. Z kuchyně voní koláč, na terásce u kuchyně voní na stolku přede mnou káva. Můžu si sednout s knihou a odpočívat ve světě, který napsal šikovný spisovatel, nebo zůstat v našem světě a jen tak se kochat pohledem do zahrady a na blízký lesík.
Nothing Found
Zůstávám u nás. Je krásný den. Slunce už nemá tu sílu, kterou mělo ještě před pár týdny, stále ale nabízí krásný pohled na přírodu. Paprsky svítí do různých zákoutí, ukazují čerstvé pavoučí sítě i lezoucí mravence a jejich mraveniště blízko „mojí“ skalky. Na skalce odkvétá ibišek a začíná se červenat netřesk, neklamná varování přírody, že přichází podzim. Tráva, zatím stále ještě zelená, svítí i teď žlutě, jenže místo pampeliškami, prvním spadaným listím. Na stromech dozrávají velké modré švestky a červená jablíčka. Listy se začínají zbarvovat teplými tóny červené, rezavé, hnědé a žluté. Tyto barvy smíchané s pomalu ustupující zelenou, oranžovou a třeba i fialkovou, kterou se chlubí část přísavníku na dřevěném plotu, mi nabízí pastvu pro oči a potěšení pro duši.
Nothing Found
Do toho přilétá datel, který je svým ťukáním do stromu jediný „rušič“ mého kochání. Vlastně ne, neruší, spíš ještě posiluje tu sílu okamžiku, zážitek a potěšení.
Nemám ráda podzim, když je plačtivý a větrný, ale tento, barevný a laskavý, mi ukazuje, že i tohle roční období může mít své kouzlo. Najednou vnímám, že podzim, když se neschovává za dešťové kapky nebo nás neprohání větrem, mi dodává sílu a pohodu, stejně jako třeba jaro.
Tak vítej, podzime, přestože přicházíš stále rychleji, jak se mi zdá. Tak vítej, podzime, i když s sebou přinášíš mé další …sáté narozeniny. Tak vítej, podzime, a přines krásnou zimu mého dětství, plnou sněhu a smíchu. Tak vítej, podzime, vždyť vím, že jsi krásný.
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář