S datem narození tohoto významného německého skladatele z období konce klasicismu a prvního velkého představitele romantismu je to těžké. S přesností víme pouze to, že pokřtěn byl 17. prosince 1770. Na většině jeho portrétů a soch můžeme vidět podmračeného člověka – pravda, důvodů k úsměvu zase neměl tolik.
Ludwig van Beethoven, od jehož narození teď v prosinci uplynulo 250 let, byl ve své rodině druhý tohoto jména. Jméno dostal po svém dědečkovi, který byl také hudebníkem. Stejnému řemeslu se věnoval Ludwigův tatínek Johann Beethoven, který neomylně poznal chlapcův talent. Proto svého syna od jeho pěti let vyučoval, ba co více, ve snaze kopírovat úspěchy Amadea Mozarta, který se svým otcem jezdil po Evropě, se pokoušel podobně proslavit svého synka. Nutno dodat, že „z reklamních důvodů“ Ludwigovi nějaký roček ubral. Nároky, které na něj jeho otec kladl, nemohly Ludwigovi v té době způsobovat bůhví jaké potěšení, takže o radostném a šťastném dětství asi jen těžko mluvit.
V každém případě Ludwig van Beethoven talentovaným dítětem byl, o čemž svědčí nejen to, že se naučil hrát na varhany, klavír, housle a violu, ale rovněž fakt, že v pouhých deseti letech se učil skladbě a od čtrnácti let byl už placeným zaměstnancem dvorní kapely v Bonnu.
Jan Jakub Ryba (1765–1815) a jeho „Rybovka“
Ve dvaadvaceti letech se seznámil s Josefem Haydnem, a když se Beethoven přestěhoval do Vídně, stal se právě Haydn jeho učitelem kompozice. Ve třiceti letech byl už skutečně uznávaným. Podporovali jej i šlechtici, ovšem ne pravidelně. Další výnosy mu plynuly z koncertů, skládání na zakázku a vyučování. Ačkoliv bychom v tuto chvíli mohli snad hovořit o šťastném období, právě v této době začal Beethoven ztrácet sluch.
Kromě devíti symfonií, řady klavírních sonát, komorních skladeb, smyčcových kvartetů, mší, oratorií, drobných nástrojových skladeb, písní a kantát je autorem baletní hudby Prométheus a jedné opery Fidelio, která však nebyla zprvu obecenstvem přijata – úspěchu se dočkala až po třetí opravě.
Ukázka z baletu Prométheus, jehož název se překládá také jako Prométheova stvoření, Tvorové Prométheovi či Prométheovi lidé.
V posledních letech svého života tvořil na svou dobu dost neobvyklé skladby, které se tím pádem setkávaly s nepochopením jeho současníků. Až daleko později ocenili někteří umělci jeho pozdní tvorbu, která pravděpodobně předběhla čas.
Pokud si chcete poslechnout něco, co vás povznese, doporučuji devátou symfonii, jejíž čtvrtou, závěrečnou větou je známá Óda na radost, zhudebněná báseň Friedricha Schillera, která je (i když jistě ne jediným) důkazem Beethovenova mistrovství a jež se určitě po právu stala hymnou – a to hned několikrát.
Od roku 1956 do roku 1968 zněla jako hymna Společného německého družstva na olympijských hrách. V roce 1972 se stala hymnou Rady Evropy a v roce 1985 hymnou Evropské unie.
Beethovenova Óda na radost v podání Andrého Rieu a jeho Johann Strauss Orchestra.
Kdyby Ludwig van Beethoven věděl, že jeho skladby jsou dodnes hrány, poslouchány a uznávány, snad by se na některém ze svých portrétů usmál a oči by se mu rozzářily. Protože pokud dílo žije, je to největší důkaz o kvalitě autora.
Další články z této rubriky
gutentor-overlayDžungloidní zahrady od Nezkrotné zahradnice
gutentor-overlaySvětový den knihy
gutentor-overlayDavid Lynch, Kristine McKennová: Místo snění
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář