Zahrada bývá často odpočinkovým místem právě od každodenní kanceláře, porad a manažerských pouček. Přesto existuje jeden jejich termín, který byste mezi záhonky měli znát: scope creep, tedy plíživé rozšiřování práce. Začnete malým úkolem – postavit zídku, vytrhat plevel – a najednou zjistíte, že jste si přidělali půl dne práce navíc.
Slovíčka z korporátního slovníku na zahradě příliš často nezní. To je dost možná jeden z důvodů, proč mají lidé zahradničení tak rádi. Svět manažerů, kravaťáků, podnikových porad a mítinků se mezi záhonky zpravidla nepřipomíná. A proto je to tak skvělý relax.
Ale pojďme dál a řekněme si co má korporát společného se zahradničením. Zahradnický slovníček nezná jeden termín, kterým se naopak manažeři a hlavouni velkých firem ohání docela často. Anglicky se nazývá Scope creep, a zahradníci ho ke své škodě neznají. Do češtiny se dá, poněkud neostře, opisem přeložit jako plíživé rozšiřování rozsahu projektu (práce). Co to je?
V tom manažersko-podnikatelském světě to značí situaci, kdy vám nebo vašemu oddělení velký šéf uloží ke splnění úkoly A, B a C. Ale v průběhu řešení ty úkoly nabobtnají o nová zadání, povinnosti. Ten původní záběr se rozroste. Kromě oné trojice musíte vyřešit i úkoly A1, A2, A3, rovněž 2b a 3/c a nejspíš taky D a E. To všechno ovšem za stavu, kdy zdroje které máte k dispozici, váš rozpočet, čas na splnění úkolů i odměna za celou tu fušku pořád odpovídají jen tomu původnímu A, B a C.
Dostali jste zkrátka práci, která se rozrostla o další práce, které vám přidělaly práci. A pro samu práci dost možná nebudete stíhat svou práci. Buď vás čeká spousta přesčasů, abyste to ustáli – a dočkali se pochvaly asi tak standardní, jako kdybyste splnili jen ten původní úkol – anebo selžete, sesypete se z přepracování. To na vás ta pochvala pochopitelně čekat nebude.
Od manažerů k zahrádkářům
Mezi záhonky můžete narazit na podbné zadání, které si často dáte sami, aniž byste si toho často byli vůbec vědomi a tím narazit na „plíživé rozšiřování rozsahu projektu“ docela běžně. A bolet vás to ve výsledku může ještě víc, než když dostanete černý puntík do excelové tabulky od svého šéfa.
Jak k tomu může dojít? Těch hypotetických scénářů je celá řada, a jistě k nim můžete podle osobních zkušeností připsat i mnohé další.
Jen na dopoledne, a nakonec není za víkend hotovo
Na víkend si naplánujete postavit suchou zítku Víkend na obzoru, a tak se rozhodnete, že tentokrát postavíte nasucho malou zídku, abyste oddělili svou zahrádku produkční od té okrasné. Práce na dopoledne, řeklo by se. Jenže v záběru té činnosti zjistíte, že by se hodilo zídku o něco protáhnout, aby sahala až k posezení na terásce. Najednou potřebujete kopat víc, dál. A potřebujete i víc materiálu, máte víc odpadu. Zídka je sice nasucho, ale podsypat ji musíte štěrkem kvůli drenáži, a aby navazovala na terasu, je třeba přikoupit ještě pár dlaždic…
A jak jste si řekli, že to bude hned hotové, tak na konci víkendu opouštíte staveniště a už sám víte, že dokončení celého vašeho předsevzetí vezme minimálně další víkend.
Ten scope creep se na vás může sesypat jako tzv. dominový efekt. Začnete trhat plevel u jedné růže. Všimnete si ale, že sousední keř by potřeboval zastřihnout. Při hledání nůžek zjistíte, že v kůlně je nepořádek (a nůžky jsou tupé, stejně je potřebujete nabrousit), a tak začnete v kůlně uklízet, až nakonec místo pletí třídíte staré květináče. Na konci takového dne jste strhaní, radost z hotového díla nemáte žádnou, protože jste stejně nestačili vytrhat ten plevel, kterým to začalo.
A ještě jeden takový příklad, typický pro jaro. Pojmenovat si jej můžeme jako „Sazenice navíc“. Prostě se vám zadařilo a při předpěstování nebo přímém výsevu vám toho vzešlo víc, než jste čekali. Je vám líto ty přebytky vyhodit, pochopitelně. A tak, proti svému původnímu přesvědčení a předsevzetí, že to letos nebudete přehánět, vysadíte místo deseti keříků rajčat dvacet. Tím se ale uvážete až do konce rajčatové sezóny k násobku původně plánované práce, než jakou vám to vlastně mělo dát. A to jste jako rajčatový magnát skončit nechtěli.
Práce nemá nožičky, neuteče
Celé to není o tom, že by ty jednotlivé přidružené pracovní úkony byly nadbytečné. Zmlazovací řez bylo opravdu zapotřebí udělat; zídka vedoucí až k terásce skutečně bude vypadat lépe a nepořádek v kůlně bylo třeba srovnat. Nejsou to práce a úkoly nepodstatné. Taky to není případ prokrastinace. Neutíkáte od něčeho, co nechcete dělat, k náhradním činnostem. Vám se na zahradě pracovat chce. Ale tím „plíživým rozšiřováním rozsahu projektu“ si nezměrně škodíte.
Málokdy totiž dotáhnete do konce to, co jste si původně naplánovali. Přesahujete možnosti zdrojů a času, který jste si na úkon původně stanovili. Deptáte se tím, co všechno je ještě třeba stihnout. Jinými slovy, berete si radost z práce na zahradě tím, že si neumíte nastavit její rámec. Hranice. Že vás s něčím takovým dusí v práci? Budiž. Ale na zahradu si přeci chodíte odpočinout, ne? Proto taky bolí víc, že jste na konci dne vyřízení stejně jako po přesčase v zaměstnání.
Zahrádka za domem je příjemně vzdálená světu z kanceláře, ale některé manažerské poučky na ní prostě platí též. Zvlášť teď na jaře, kdy je zapotřebí „udělat všechno“. Pokud ale nemáte jasnou představu o tom, co přesně chcete udělat a kde je ten váš denní nebo víkendový cíl – kde to má skončit – bude pro vás mnohem obtížnější se „do cíle“ dostat.
Správná organizace práce vychází z toho, že vy přesně víte, co chcete udělat a jak toho chcete dosáhnout. A víte rovněž, kolik času vám to má zabrat. A toho se přidržujete.
Zdroj: TreeHugger.com, HouseDigest.com, ResearchGate.com
Buďte první kdo přidá komentář