Oceňovaný spisovatel Eddy Bellegueule (nar. 30. 10. 1992), píšící pod pseudonymem Édouard Louis, se narodil v odlehlé vesnici Hallencourt na severu Francie v chudých rodinných poměrech. Jeho autobiografická radikální prvotina Skoncovat s Eddym B, jež se stala literární senzací, je pohledem na syrové sociální prostředí, kde vládne rasismus, alkoholismus a násilí, z něhož se chce vymanit. Stejné téma promítá i do svých dalších románů.
Jeho rodina a zejména matka, jíž tím ublížil, to však považovala za velkou hanbu. „Může literatura říct všechno? Pokud ano, tak jsem selhal. Pokud ne, pak literatura nestačí,“ říká autor upozorňující otevřeně na sociální i rodinné problémy, aby podnítil potřebu je řešit.
Kniha začíná zoufalým telefonátem pětapadesátileté spisovatelovy matky Monique, jež mu volá z bytu agresivního muže, u něhož bydlí. Syn jí vybízí, aby od něj utekla, a nabídne jí přechodné bydlení u sebe. Stará se, aby jí nic nechybělo a byla spokojená, finančně ji zajišťuje. Ví, jak těžký život měla s otcem, který také pil a byl vůči ní násilný. Jeho agresivita i chudoba, v níž žili, se projevila na matčině zlém chování k jejich pěti dětem. Nyní se vše opakuje s přítelem, s nímž žije v Paříži a po sedmi letech se odhodlá jej opustit. Podobně kdysi utekla s dětmi od manžela, ale po pár dnech se vrátila. Jak by si jinak poradila bez prostředků, vzdělání, řidičského průkazu, výučního listu, sama s pěti dětmi? Je v takovém případě svoboda možná, nemůže-li být vykoupena penězi?
„V dětství, když jsem s ní žil, byla matka spíš drsná žena. Život, který jí vnutil můj otec, ji tísnil a přiváděl do stavu ustavičné úzkosti, v jehož důsledku se často proměňovala v krutou osobu. Utrpení člověka lepším nedělá, naopak.“ Édouard zpytuje, zda jsou ještě nějaké věci, které měl udělat a neudělal.
„Cítil jsem potřebu jí pomáhat proto, že jsem jí před několika lety ublížil, a teď jsem se snažil to zranění odčinit? – moje a její zranění jsou spojená, jsou jako dvojčata, nelze je oddělit, není mezi nimi hranice, a nelituji ničeho, protože to, co ji zranilo, bylo vyjádření mého vlastního zranění…“
Kniha, kterou původně neplánoval, mu nakonec – jak přiznává – přinesla velkou radost. Vznikla tak trochu na objednávku matky, jíž se hlavně týká. Édouard Louis se tím snažil zacelit psychickou újmu, jež matka i rodina pociťovala z bezprostředního veřejného odhalení trýznivého soukromého života. Neradostné dětství popsané v knihách, vyvolalo konflikt s rodinou, avšak zároveň výtěžek z nich pomohl matce s útěkem, a zejména s novým začátkem v lepších časech.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), paseka.cz, databazeknih.cz, knizniklub.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář