Román Řešeto inspirovaný skutečným osudem sedláka Miroslava Šnýdra odhaluje mechanismy kolektivizace, vykonstruovaných procesů i každodenního strachu v Československu padesátých let.
Byla to doba, kdy se pravda lámala pod tlakem ideologie a mlčení bývalo bezpečnější než svědomí. Padesátá léta proměnila české vesnice i města k nepoznání. Z přátel se stávali udavači, ze sousedů dozorci a z obyčejných hospodářů „nepřátelé lidu“. Na pozadí kolektivizace a monstrprocesů, které přivedly na šibenici i Miladu Horákovou, se odehrává příběh mlynáře Josefa Nýdrleho, muže, který odmítl odevzdat svůj mlýn i vlastní důstojnost systému, jenž semlel vše co se točilo, ale po svém.
Román Řešeto představuje silné literární zpracování skutečného příběhu sedláka Miroslava Šnýdra z Malešova u Kutné Hory, který se v padesátých letech stal obětí vykonstruovaného procesu. Jeho osud, typický pro stovky poctivých hospodářů odmítajících vstup do jednotných zemědělských družstev, zachycuje autorka s mimořádnou autenticitou a citlivostí.
Když se z mlýnského kamene stane symbol odporu, začíná zápas o zachování lidské důstojnosti. Výslechy, nátlak, vykonstruovaný soudní proces, vězení i tichý návrat do světa, který už pro člověka poznamenaného režimem nemá místo, vytvářejí mrazivý obraz doby, v níž byly rozsudky často napsány ještě před začátkem procesu.
Autorka při psaní čerpala z archivních dokumentů uložených v kutnohorském archivu a v Ústavu pro studium totalitních režimů. Předpisy kontingentů, pokuty, oznámení místního národního výboru, obžaloba i rozsudek jsou v textu přepsány téměř doslovně. Kniha tak získává nejen silnou literární, ale i významnou historicko-dokumentární hodnotu.
Důležitou součástí knihy jsou také osobní vzpomínky a deníkové záznamy pamětníků, které autorka získala díky spolupráci s Mgr. Martinou Kamenářovou ze ZŠ Malešov. Ta se svými žáky dlouhodobě mapovala příběh rodiny Šnýdrových v rámci školního projektu zaměřeného na místní historii. Právě propojení archivních faktů, autentických svědectví a beletristické rekonstrukce dává románu mimořádnou sílu a věrohodnost.
Řešeto není pouze příběhem jednoho mlynáře. Je obrazem společnosti, v níž komunistická moc zasahovala do života obyčejných lidí s ničivou systematičností.
Román zároveň důstojně navazuje na tradici českého „románu paměti“ reprezentovanou autory, jako jsou Jiří Stránský, Karel Pecka či Ivan Klíma.
Kniha osloví čtenáře historických a dokumentárních románů inspirovaných skutečnými událostmi i zájemce o moderní české dějiny. Díky své autenticitě a práci s archivními materiály má zároveň výrazný edukační potenciál a může najít využití ve výuce dějepisu, regionální historie i občanské výchovy.
O autorce: Monika Alžběta Svobodová (nar. 1982) vyrůstala v Kutné Hoře, městě plném historických skvostů. A snad právě proto ji to k historii vždycky táhlo. Trpělivě přečkala mnohaleté působení v korporátním prostředí, jehož monetární filozofie příliš nepodporuje uměleckou invenci. Trojnásobná mateřská dovolená však umožnila osvobodit fantazii a realizovat první literární pokusy.
Autorka se věnuje převážně dětské literatuře, v níž se snaží zužitkovat i poznatky ze studia pedagogiky a pedagogické terapie, a oddechovým knihám určeným zejména ženským čtenářkám. Sama o sobě říká: „Neumím hrát na žádný hudební nástroj, nezazpívám bez falše ani ,Pec nám spadla´ a krájím nakřivo chleba. Neobyčejně miluju ty nejobyčejnější věci. Jsem staromilec a neumím moc odpočívat. Což se třemi dětmi obvykle nebývá problém. Ale i tak se mi často hůře usíná, a to se mi pak do hlavy vkrádají příběhy. Nechávám je… chápu se pera a nechápu, co se to samo rodí na papíře.“
Zdroj: Martina Vydrová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář