S maminkou na Kanáry III.

S maminkou na Kanáry III.
Foto: Freepik

„Chito je dobré na vypuzení plodu,“ citovala maminka další oblíbenou tatovu hlášku, když jsem jí přinesla k bazénu tonik. Smějeme se a nejsme smutné, protože tatizna je tady svým způsobem pořád s námi. Těžko se to vysvětluje někomu, kdo ho neznal. Ale maminka prostě převzala nejen jeho okřídlené věty, ale i největší záliby. V kufru má mapu Tenerife a koupila si i propisku. A na sledování západu slunce si vzala tatovy „poctivé skleněné“ sluneční brýle. Myslím, že on se tam nahoře spokojeně usmívá.

S maminkou na Kanáry III.
Foto: Barbora Janečková

My jsme ale měly jeden den mráčkový. Polojasno znamenalo, že sice bylo pořád úžasné počasí a teplo, ale slunci stínily skoro celý den mraky, a to se na dovolené nedělá. Když člověk vylezl z vyhřátého bazénu, hned neuschl, a jistě chápete, že to je problém. „Nechtěl by ten mrak už jít do řiti?“ položila maminka řečnickou otázku. Tak jsem jí připomněla, že u nás sněží a je pod nulou, což jí náladu okamžitě vylepšilo.

Já jsem si vypomohla dvěma poctivými dávkami rumu z bazénového baru, poté koktejlem Sex on the Beach na pláži, pivem k obědu, dalším koktejlem Mimóza u bazénu a vínem k večeři. Aby nedošlo k mýlce, maminka nepije vůbec a já jsem tady takto popíjela poprvé. Ale udělalo mi to den. A k večeru, dříve než zapadlo, slunce vyšlo z mraků a objalo nás svými teplými pažemi.

S maminkou na Kanáry III.
Foto: Barbora Janečková

Západy slunce tady máme jako na dlani, ostatně jsme na západním pobřeží. Jenže zrovna v místě, kde slunce padá za obzor, stojí na horizontu oceánu ostrov La Gomera s věčnou čepičkou z oblaků. Takže slunce zapadá asi o deset minut dříve do jeho bílé peřiny. Denně přidám desítky fotek tohoto rituálu, kterému přihlíží nejen lidé, ale v jedné části promenády i dost psů. Může se vám tak lehce stát, že se budete kochat barevnou podívanou v dáli a šlápnete do hovna.

S maminkou na Kanáry III.
Foto: Barbora Janečková

Ostrov La Gomera je dost zvláštní. Zejména mizí v nějakém oparu či co, takže první tři dny nebyl vidět vůbec, pak vystoupil z oceánu a dnes se zaručeně posouval doleva (nebo jsem fakt přebrala). Pískání z druhého nejmenšího ostrova Kanárů sice až k nám slyšet není, ale místní na Gomeře se prý mezi sebou dopískávají speciálním jazykem El Silbo, dodnes vyučovaným ve školách. Tento jazyk asi nebude mít psanou podobu, takže co neuslyšíš, to nevíš. Tam by naše maminka žít nemohla.

S maminkou na Kanáry III.
Foto: Barbora Janečková

„Pošuků je tady dost, co?“ ptám se jí, když míjíme další zajímavé zjevy z katalogu hotelových podivínů. „To je dobře,“ odpoví mi. „Proč je to dobře?“ zajímá mě. „No je dobře, že dost pofukuje,“ vysvětlí mi maminka. Tata by citoval Renčínův vtip: „Už hůře slyším, Marie. Říkala jsi love nebo vole?“ Další z nevyžádaných rad manuálu pro dovolenou se staršími osobami: mluvte pomalu, hlasitě a sundejte si roušku. Jinak začnou pofukovat pošuci.

Vaše Bára

Zdroj: redakce – Barbora Janečková, Uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Foto: Pixabaygutentor-overlay

Ženy sobě

Vždycky jsem si lebedila v mužské společnosti. Mám ráda chytré muže, kteří vidí svět v souvislostech, mají odvahu a jsou…
Kouzelný supermarketgutentor-overlay

Kouzelný supermarket

V našem městě máme kouzelnou velkoprodejnu potravin. Každý zákazník, který do ní vstoupí, se stane neviditelným. Tedy my se navzájem…
Šťastný nový rokgutentor-overlay

Šťastný nový rok

Nealkoholické šampaňské a po půlnoci do postele. Tak vypadal můj letošní Silvestr v domě pro seniory.
Životní optimismusgutentor-overlay

Životní optimismus

Pokaždé, když se potkám s Libuškou, cítím se jako životní škarohlíd. Čínské přísloví říká: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*