Zelený čtvrtek a tradice v naší rodině

Zelený čtvrtek a tradice v naší rodině
Foto: Pixabay

„On je zase špenát?!“ otázala jsem se kdysi dávno (pravda, celkem zbytečně vzhledem k faktu, že to bylo na Zelený čtvrtek) při příchodu domů, kdy jsem spatřila prostřený stůl, k němuž se kromě mne s nadšením hrnula celá rodina. Bráškové si dokonce prozpěvovali Schelingerův známý hit „Což takhle dát si špenát“, zatímco já jsem se ke stolu ploužila tempem odsouzence kráčejícího ke špalku…

„Přece je Zelený čtvrtek,“ upozornila mě babi, která si potrpěla na dodržování zvyků, a vzápětí ji doplnil můj otec, který mi oznámil, že to je tradice.

„A nemohla by se jednou v tento den servírovat kapusta?“ zeptala jsem se opět zcela zbytečně, protože mi bylo představeno hned několik důvodů pro špenát:

  • Špenát je pro tento den typický.
  • Špenát je zdravý.
  • Špenát je oproti kapustě zelenější.
  • Špenát všichni (vyjma mne) milujeme.

Moje argumenty, že kapustu miluji (vedle celé rodiny) i já, přebily argumenty zbytku rodiny. Nakonec mi bylo vysvětleno, že kapusta je spíš žlutozelená, kdežto čtvrtek se jmenuje Zelený. Kapitulovala jsem a odevzdaně usedla za stůl. Ale zelená vzteky jsem byla tak, že moje barva téměř trumfla pokrm trůnící na stole. Navíc jsem se mračila jako „kakabus“, takže babi, která ovládala téměř všechny pověry, spráskla ruce a prohlásila, že je dobře, že Škaredá středa byla včera, poněvadž kdo by se na můj výraz měl asi tak po celý rok dívat!

Během toho, co si ostatní s chutí dopřávali ten „zelený blemt“ (jistěže jsem si takto jejich oblíbené jídlo pojmenovala pouze v duchu), babi oznámila celé rodině, že na zítřek, tedy Velký pátek, kdy se tradičně nesmí podávat maso, naplánovala fazolovou polévku a koláče. Na Bílou sobotu se pak můžeme těšit na křenovou omáčku (tuto tradici si zavedla sama). A během toho, co jí táta s bratry nadšeně aplaudovali, protože tahle jídla milovali, babi ke všeobecné radosti mužské části naší rodiny oznámila, že letos si rovněž naplánovala upéct velikonočního beránka.

A zatímco táta s babi a mými bratry se začali úporně dohadovat o tom, že by se to, jak já se tvářím a zuřím nad špenátem, mělo také ustanovit jako tradice nebo alespoň zvyk (spor vedli tak vehementně, až jsem dospěla k názoru, že požádají o zápis do kalendáře), já jsem střihla pohledem po vedle mě sedící mámě, které její oblíbený pokrm částečně zhořkl v ústech. Úplně všechna jídla avizovaná na dny budoucí totiž nepatřila k oblíbeným ani jedné z nás.

„Nevíš, co se plánuje na neděli a pondělí?“ zeptala jsem se jí šeptem.

„Nějak nemám odvahu se zeptat,“ dostalo se mi odpovědi.

Za úporné snahy seškrábnout špenát z vejce a brambor jsem tichounce mámě sdělila: „Zvažuji zahájení protestní hladovky!“

„Promiň, že se dnes ještě nadlábnu,“ odvětila na to, „přidám se k tobě hned od zítřka…“

Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)

Pro všechny milovníky tradic jsme připravili recept na jednoduchého beránka, který podle své babičky peče už řadu let moje kolegyně.

Velikonoční beránek

Justýna Malásková
Vytisknout

Suroviny
  

  • 2 hrnky polohrubé mouky
  • 1 hrnek cukr krupice
  • 1 vanilkový cukr
  • 1 prášek do pečiva
  • 1 hrnek mléka
  • ½ hrnku oleje
  • 3 celá vejce
  • 1 lžička citronové kůry BIO

Postup
 

  • Polohrubou mouku, cukr, vanilkový cukr a prášek do pečiva nasypeme do mísy.
  • Přidáme vejce, mléko, olej a citronovou kůru. Všechno řádně promícháme.
  • Hmotu nalijeme do vymazané a moukou vysypané formy na beránka.
  • Pečeme ½ hodiny na 180°. Pomocí špejle vyzkoušíme, zda je dobře upečený.
  • Po vychladnutí formy beránka vyklopíme.

Poznámky

Beránka můžeme posypat moučkovým cukrem.

Zdroj: redakce – Justýna Malásková, soukromý archiv autorky

Další články z této rubriky

Pedagogický fíglgutentor-overlay

Pedagogický fígl

Moje máma se léta pohybovala ve školství: nejprve jako učitelka mateřské školky, posléze jako vychovatelka v družině. V obou rolích…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*