#309 a #308 Jak se mi ztratil jeden den

Kavelka s telefonem, propiskou a dijářem
Foto:pixabay

Věřte, nevěřte, ztratila jsem jeden den života. Tedy, obrazně. Stačí vyměnit telefon, a dějí se fakt divné věci. Některé apky skáčou z jednoho telefonu do druhého samy jako žabky. Některé vymazlené a perfektně fungující vychytávky však nenávratně zmizí.

Že se při přenosu některé kontakty ztratí, s tím se počítá. Musela jsem znovu přenastavit spoustu pro mne složitých věcí jako mobilní bankovnictví, protože nikdy nemůžu najít ten správný papír z banky se správným ID, abych se v dalších měsících bez všech papírů včetně bankovek obešla. Zázrak jménem icloud v případě založené papírové složky smluv nepomůže. Ale jinak je to fakt super věc ten obláček, pokud tedy to naše virtuání skladiště fotek a dalších dokladů o naší existenci někdo nehackne nebo neodpojí od tohoto světa.

Když jsem se prokousala tím vším nastavením, podívala jsem se na svůj úvodní countdown. Místo Úžasná Bára coming mi časomíra odpočítávala čas do Vánoc! Cože? Vánoce? Tak brzy? Proč? Úplně mě to rozhodilo, protože věřte mi, poslední, co chcete zjistit, že za chvíli budou Vánoce. Pozorní čtenáři blogu vědí, že směřuju ke svým příštím narozeninám (jako ostatně každý) a že do té doby píšu každý den jeden blog. Countdown, počítadlo, mi pomáhá v odpočtu. I když se dny krátí, mám stále přehled, jak si vedu a kolik času mi na vytouženou proměnu zbývá. Tedy, měla jsem.

Znovunastavením aplikace došlo ke zvláštnímu jevu. Ztratil se mi jeden den. Na starém telefonu jsem měla prostě den k dobru, nová časomíra mi ten den sežrala a tváří se, že nikdy nebyl.

Kam se poděl den #309? Jsem blázen? Nastane místo přestupného roku rok nedostupný? Nebo si už opravdu nic nepamatuju? Proč jsem nenapsala blog? Co jsem vůbec dělala, že jsem nic nedělala?

Technickou záhadu asi nevyřeším, mám prostě o den méně. Možná ví můj chytrý telefon víc než já. Celá ta věc s umělou inteligencí mě začíná dost děsit. Na druhou stranu, když začnu trhat listy v papírovém kalendáři, dotrhám se maximálně do Silvestra. A protože to bude už co nevidět, zůstanu raději v naději, že se ten ztracený den někdy vynoří a prodlouží můj čas na této Zemi.

Závěr dne číslo #309, který nebyl, a dne #308 bych ráda vyjádřila písní.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Expedice CHIMÉRA XVI.

Expedice CHIMÉRA XVI.

Večerní procházka rozsvíceným městem a pohled na panorama Chicaga přes Michiganské jezero, to byla pro mě naprostá pecka.
Expedice CHIMÉRA XV.

Expedice CHIMÉRA XV.

Celý den jsme věnovali autoturistice. Byl to asi jediný způsob, jak přežít pokles venkovní teploty o dvacet a více stupňů.
Expedice Chiméra XIV.

Expedice Chiméra XIV.

Nastal kolotoč vyplňování formulářů a Jardova odbíhání do směnárny, protože se muselo platiti cash a my jsme neměli už žádné…
Expedice CHIMÉRA XIII.

Expedice CHIMÉRA XIII.

Na začátku pobytu jsme měli pocit, že doprava tady je prostě jeden velký chaos, do kterého nemáme šanci proniknout.
Expedice CHIMÉRA XII.

Expedice CHIMÉRA XII.

Pan Emil nás vyváží na typický mexický brunch. Restaurace je něco mezi cikánským ležením a českou hospodskou zahrádkou.
Expedice CHIMÉ

Expedice CHIMÉRA XI.

Ta země mi bude hrozně chybět. Je obrovská, divná, překvapivá, vlídná i nevkusná, ale nějak jsem si to tady prostě…
Expedice CHIMÉRA X.

Expedice CHIMÉRA X.

Je tu plno dosud nerozluštěných záhad, a i sami Aztékové, kteří později toto opuštěné místo objevili a osídlili, ho považovali…
Expedice CHIMÉRA IX.

Expedice CHIMÉRA IX.

Procházka městským trhem, to je pastva pro oči i všechny další smysly. Prodává se tu i banánový list o velikosti…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*