Vždycky jsem chtěla napsat knihu. Byl by to krásný a vznešený cíl, který by kvitovalo i mé okolí. Dokonce mě do něj tak trochu tlačí, ale já jsem stále více na pochybách. Dnes už píší knihy všichni. Knihkupectví praskají ve švech a já si jako čtenář v pyramidách bestsellerů prostě skoro nikdy nevyberu. Taky všichni fotí. Cestují. Píší blogy. Věci, ve kterých jsem dříve byla výjimečná, jsou dnes zcela běžné a trh je nasycen.
Pak je tady tento kouzelný svět online pavučiny, kde můžete psát a dovádět do aleluja. Každý může. A to je zase potíž. Mí vrstevníci na sítích moc nejsou, a když jsou, řeší si na nich své vlastní zájmy. Mám spoustu mladších „přátel“ na fb a IG, kteří jsou prakticky stále online, ale ty zase přirozeně nezajímají témata z mého života. Péče o stárnoucí rodiče, bolavé kyčle, to si přiznejme, že prostě nejsou žádné mainstreamové trháky. Postovat vylepšené fotky sama sebe mi přijde směšné a hledat způsob, jak se zavděčit davu, mi nikdy nešel. Jsem marná. Z vycházky do přírody si přinesu fotky typu řez tulipánem. A tak zůstávám prakticky celý život nezařazená a nezařaditelná. V životě i na síti.
I o tom je tento můj soukromý projekt #365. Vydržím psát celý rok tento blog, i když ho bude sledovat minimum lidí? Zůstanu svá, nepřizpůsobivá, i když chápu pravidla marketinku dost dobře a rozhodně nejsem naivní?
Dokážu si za rok uvědomit svou cenu a posílit sebevědomí navzdory tomu, že plavu proti proudu a mladí influenceři mě na svých vystajlovaných jachtách míjí v protisměru závratnou rychlostí?
Samozřejmě, pořád je tady ještě normální život v reálných kulisách. Skuteční přátelé, kteří s vámi zajdou na kafe nebo vám pěkně postaru zatelefonují. Píšu i dostávám pohlednice a věřte, že někdy je z celé cesty nejtěžší sehnat známku a poštovní schránku, takže si každého pozdravu považuji. Je tady můj papírový deník, kterému svěřuji i to, co bych veřejně nikdy nepřiznala. Pořádám párty a setkání u nás doma a pořád mám seznam návštěv, které toužím vykonat. Vlastně žiju šťastný a spokojený život, který si většinou sama komplikuji velkými očekáváními od sebe i od druhých.
A to je hlavní myšlenka dne #363
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář