Svoji desátou, dnes již legendární knihu Občanský průkaz, o dospívání v komunismu, věnoval oceňovaný spisovatel Petr Šabach (1951–2017) kamarádům z Dejvic a z Letné i Karlovi. Získala si nejen pamětníky, kteří období let 1960-1989 v Československé socialistické republice prožívali s averzí vůči režimu, ale i novou generaci, již podobně jako kniha zaujalo také její úspěšné filmové zpracování.
Proslulá novela Petra Šabacha, vydaná poprvé v roce 2006, zachycuje věrně, barvitě a s humorem, mnohdy hořkým, život u nás v době budování socialismu. Její děj se začíná odvíjet v Praze roku 1966, kdy patnáctiletí kamarádi ze stejné školy dostávají občanský průkaz. Knížečku s rudými deskami, kam se zaznamenával stav dotyčného, bydliště, zaměstnání a další údaje. Každý mohl být kdykoli a kdekoli perlustrován, aniž by mu byl sdělen důvod. Kdo průkaz neměl, býval často považován za podezřelého, jehož bylo třeba důkladně prověřit.
Hlavním hrdinou a vypravěčem je Petr, autorovo mladší já, který se spolužáky Popelkou, Alešem a Míťou prožívá několik let perzekucí ze strany příslušníků veřejné bezpečnosti, jimž se musí neustále prokazovat občanským průkazem. Za neuposlechnutí jsou vyslýcháni a perzekvováni, zejména vyjde-li najevo, že mají natrženou jednu stránku (v knize č. 13, ve filmu č. 15) jako symbol vzdoru proti režimu.
„Občanskej průkaz jsme obdrželi rok poté, co beatnického básníka Allena Ginsberga deportovali z Prahy jakožto krále studentského Majálesu. Bylo nám čtrnáct a říkali jsme si: ´Jo, přesně tohle je vono. Sme na správným místě k žití!§´.“ Zažívají krátkou dobu politické a kulturní svobody pražského jara 1968.
„V roce 1968 se policajti chovali téměř lidsky. Krátce po jednadvacátým srpnu nosili na klopách trikolory a stali se z nich málem ´naši hoši´. To byl jedinej rok, co jsme se jich nebáli. Říkali nám sice občas věci jako: ´Kuci, neblbněte…´, ale spíš tak jako starší bráchové.“
Srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy téhož roku byla krátká svoboda potlačena a nastaly „drsné časy“ normalizace. Jakékoliv byť náznaky zájmu o západní svět, natož kritika režimu, se tvrdě potíraly. To poznali rovněž kluci z Petrovy party.
Petr Šabach slovníkem dospívajícího autenticky líčí, co sám i jeho kamarádi prožívali – šikanu od policistů, výslechy, zatčení, snahu vyhnout se vojenské povinnosti, ale i dobu, kdy mohl zjistit ze záznamů, zda a kdo na něj donášel StB nebo jestli i on, aniž by o tom věděl, byl v jejich svazcích veden.
Šabachovo vyprávění se nese v nádechu, jako by líčil dávné zážitky s dobrými kamarády v oblíbené hospodě. Dokáže se věrně přenést do časů, které tehdejší generace teenagerů prožívala často se vzdorem, přesto s jistou bezstarostností do okamžiku, než poznala, jak tvrdě to může jejich další život poznamenat.
Útlou knížku přečtete jedním dechem, bavíte se už proslulými hláškami i vtipnými verši, a zároveň vám zatrne v hraničních okamžicích, kdy se vyjevuje dobro i zlo ve své síle.
Petr Šabach byl začátkem roku 2016 vyznamenán PEN klubem prestižní Cenou Karla Čapka. Odměny sto tisíc korun se vzdal ve prospěch lidí bojujících za svobodu slova. Zemřel o rok později ve věku šedesáti šesti let.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), paseka.cz, luxor.cz, databazeknih.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář