Vepřová kotleta – večeře, kterou zajistil můj bratr

Vepřová kotleta – večeře, kterou zajistil můj bratr
Foto: Pixabay

„Jak mám ty švestky do té kotlety nacpat?“ otázala se máma babičky, s níž zkoušela nový recept. „Pořád říkám, že bych raději snědla sušené švestky samotné a kotletu zpracovala třeba na řízky. Nemám ráda tyhle kombinace.“

A směrem k mému bratrovi pokračovala s kázáním, protože měl průšvih jako hrom. Se svými kamarády šel předchozího dne na lup třešní do farské zahrady, kde byli přistiženi při činu. A pan farář se svojí kuchařkou si přišli hned dopoledne našim rodičům stěžovat.

Naštěstí se všechno v dobré obrátilo, pan farář to vzal jako klukovinu, přiznal, že on sám jako malý nejraději chodil na sousedovy hrušky. Návštěvě bylo nabídnuto pohoštění v podobě kávy, čaje a třešňové bublaniny, a to babi donutila návštěvu projít se naší zahradou, aby se podívali, že máme skutečně třešně vlastní. Táta si notoval s velebným panem, z něhož se vyklubal veliký zahradník, takže si předávali zkušenosti ohledně roubování stromů, vysazování, kompostu a podobně.

Babi se zase ráda pobavila s kuchařkou o receptech a vyzískala od ní zajímavý recept na kotletu plněnou sušenými švestkami. Návštěva nás opouštěla spokojená, babička jim ještě s sebou nabalila půl plechu bublaniny a já jsem odcházela s nimi, pro sušené švestky, které jsme my doma neměli a jichž bylo zapotřebí k receptu, jejž se babička s mámou rozhodly připravit hned k večeři.

Smířlivé vyústění celé situace ovšem nezarazilo moji mámu, aby nesjela mého bratra, jak se říká, „jako skluzavku“. Bratr tehdy zpola seděl, zpola ležel na válendě v kuchyni. Její slova mu pochopitelně šla „kolem hlavy“ a myslel si své. A máti řečnila a řečnila…

Tato situace byla u nás dost neobvyklá, neboť jindy si s námi všechny průšvihy vyřešila ručně a stručně. V práci byla vynikající učitelka, která na děti nikdy ruku nevztáhla. U nás doma to bylo jinak. Vždycky říkala, že to bere podle Makarenka v kombinaci s Frištenským – co dvě stránky jedna facka – prý je to rychlejší a účinnější…

Ale teď, snad v úmyslu šetřit své ruce, které měla zaměstnané, vedla kázání. Potom se na chvíli odmlčela, patrně aby si v hlavě srovnala, jak má dále postupovat. V tomto nastoleném tichu se k bratrovi přikradla naše největší kočka, které se patrně výstup zdál ne zcela dokončený, a vyťala mu tlapkou facku. Brácha sebou škubnul, jak se lekl, praštil se hlavou o topení, které bylo za válendou, a drže se za hlavu zařval: „Ta potvora mně jednu liskla!!!“

„Tu ti vrazila místo mě!“ pohotově zareagovala naše máma.

Babi, která se většinou do těchto sporů nezapojovala, ale byla výborným pozorovatelem, vyhodnotila situaci, jak jinak než ve prospěch svých mňoukavých miláčků: „Ta kočka totiž neomylně poznala, že ty máš v hlavě leda vymýšlení další lumpárny, a tak vzala spravedlnost do svých tlapek! Pojď sem, miláčku, dostaneš kousek masíčka,“ ševelila slaďounkým hláskem na kočku, která samozřejmě okamžitě zaujala pozici u nohou své velitelky.

A směrem k mámě, která ještě pořád zápasila se švestkami, podotkla, že paní kuchařka říkala, že se to tam dobře vpravuje opačným koncem vařečky.

Dlužno dodat, že recept se stal našim oblíbeným, chutnal naprosto všem a u večeře se bratr – nevím, jakým logickým kotrmelcem k tomuto tvrzení došel – nechal slyšet, že vlastně takto jsme si dnes pochutnali pouze díky němu.

Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)

Roláda se sušenými švestkami.

Vepřová kotleta plněná sušenými švestkami

Olga Skálová
Porcí 4 porce
Celková doba 2 hrs
Vytisknout

Suroviny
  

  • 1 kg vepřové kotlety bez kosti, vcelku
  • 20 dkg sušených švestek
  • sůl
  • pepř
  • grilovací koření (není nutné)

Postup
 

  • Do omyté kotlety nožem udělám podélně tři až čtyři otvory, do nichž vpravím sušené švestky, tak aby byly po celé délce masa. Naditou kotletu posypu směsí soli a pepře, já používám ráda místo toho grilovací koření.
  • Moje máma pak maso dala do pekáče na rošt, podlila trochou vody a přikryté dusila, až bylo maso měkké. Při tomto způsobu bylo nutno pečínku hlídat a podlévat. Potom už nezakryté dala do rozehřáté trouby, aby se vytvořila kůrka. Hotové maso nakrájela na plátky a podávala s brambory, hranolkami nebo bramborovými kroketami.
  • Já dnes na přípravu používám sáčky na pečení (při přípravě je dobré dbát na návod uvedený na sáčku, který použijete). Takže připravenou naditou a kořením posypanou kotletu vložím do sáčku, podleji 125 ml vody, sáček uzavřu klipsem, propíchnu do něj několi kotvorů a peču rovnou v troubě při teplotě 170 stupňů asi hodinu, poté sáček otevřu, zkontroluji, zda je maso měkké, případně ještě chvíli dopeču otevřené. Ze sáčku vyjmu maso a šťávou, která mi takto vznikla, mohu případně plátky před servírováním ještě polít.

Poznámky

Foto: Olga Skálová

Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)

Další články z této rubriky

Šunkofleky ne!gutentor-overlay

Šunkofleky ne!

Z vyprávění svojí babičky vím, že její maminka, moje prababička, byla výborná kuchařka. Bylo to ještě za Rakouska-Uherska, kdy bydleli…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*